Svět se zbláznil
Nečekané, neuvěřitelné i nepochopitelné události stihl za sedm měsíců nabídnout letošní rok. Od ničivé tsunami a následné havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima, přes Arabské jaro až po mediální »okurkovou« hysterii a státy na pokraji krachu.
Jaký bude jejich dlouhodobý dopad, dokážou se z nich lidé poučit a nebudou i nadále opakovat stále stejné chyby? Týdeník Ekonom požádal o názor šestici českých expertů. Jejich analýzy budeme zveřejňovat v průběhu tohoto týdne.

Víte, kdy byly vyspělé ekonomiky světa nejvíce zadlužené? Bylo to v následujících třech obdobích:

1. Po Napoleonských válkách.

2. Po druhé světové válce.

3. Včera, dnes a zítra.

Politici se prostě zbláznili - dluhy nezavinila ekonomická krize. Jde o systémový a dlouhodobý problém. A tu hromadu dluhů pár států ještě odnese...

A vy tedy teď můžete být u toho.

Gratuluji!

Anebo spíše - na zdraví!?

Či snad rovnou upřímnou soustrast!?

Abyste si to ale alespoň trochu užili, ukážeme si, na co si v době vysokého zadlužení dát pozor.

Koho zachráníte?

Začněme hypotetickým příkladem:

Představte si, že země čelí riziku epidemie neznámé nemoci.

Bohužel, vědci očekávají, že zabije 600 lidí. Navrhují dva scénáře, jak se k problému postavit:

A) Když bude přijat scénář A, 200 lidí (z té šestistovky) bude zachráněno.

B) Když bude přijat scénář B, s pravděpodobností 33 % bude zachráněno 600 lidí, ale s pravděpodobností 66 % nebude zachráněn nikdo.

Pro co se rozhodnete? Podle pokusů, které mezi lidmi prováděli nositel Nobelovy ceny 2002 Daniel Kahneman a jeho kolega psycholog Amos Tversky, se pro scénář A obvykle rozhodne přes 70 procent lidí.

V tomto případě se bojíme ztráty. Jdeme tedy na jistotu. Neriskujeme.

Představte si nyní, že vám vědci ve stejné situaci nabídnou další dvě řešení:

C) Když bude přijat scénář C, 400 lidí zemře.

D) Když bude přijat scénář D, s pravděpodobností 33 % nikdo nezemře a s pravděpodobností 66 % zemře 600 lidí.

Co si vyberete tentokrát?

Z pokusů vyplývá, že naprostá většina lidí, obvykle přes 70 procent, nyní volí D. Najednou jdeme do rizika. Vypadá to, že to stojí za to. Nemůžeme si přece vzít na svědomí jistou smrt čtyř stovek lidí!

Pokud si scénáře v obou variantách přečtete ještě jednou a pozorněji, zjistíte, že A je totožné s C, a B je totožné s D.

Jednou je jen problém líčen v pozitivním duchu, podruhé v negativním.

Ošálila nás averze ke ztrátě.

Na co vsadit?

Nynější svět je o penězích. Jsou pro nás otázkou života a smrti. Ztráty se nám zdají větší než zisky téhož rozsahu.

Jinými slovy, za každou jednu tisícikorunu třeba i krátkodobé ztráty klient bankéři vynadá víc, než ho pochválí za každou jednu tisícikorunu zisku.

A proto jsme v investicích »konzervy« - koukněte třeba na to, jak penzijní fondy mají shůry nařízeno takřka vše dát do státních dluhopisů...

My jsme generace, která dovolila politikům se zadlužovat, jako kdyby bylo po hrůzné válce.

My jsme generace, která by si měla konečně přiznat, že státní dluhopis není bezrizikový. Třeba podnikové, soukromé dluhopisy mají daleko větší tradici a historii - už od druhého tisíciletí před Kristem.

Dejme na to pozor a nevěřme tolik státům. Teď zkrátka neexistuje nějaká státem garantovaná »jistota«.

Mysleme trochu racionálněji, úspory je třeba diverzifikovat - všechny vládní důchodové systémy se spoléhají na státní dluhopisy. A to teď skutečně není nejlepší volba.

Abyste si nemysleli, že tady chci udělat nějaké laciné PR - tímto prohlašuji, že se stejnou filozofií řídím i svůj majetek.

Třeba teď jsem si radši zvolil pravidelnou investici do fondu životního cyklu, který je postaven na akciích a podnikových dluhopisech.

Takto dám státu na zadek.

Aleš Michl
portfoliový stratég Raiffeisenbank

Úspory je třeba diverzifikovat - všechny vládní důchodové systémy se spoléhají na státní dluhopisy. A to teď skutečně není nejlepší volba.

Související