Už je tomu téměř 25 let, co časopis The Economist ve svém menu poprvé nabídl Big Mac index. Zavedl ho v září 1986, kdy porovnáním cen hamburgerů v různých zemích zábavným způsobem vysvětlil pojem »parita kupní síly«.

Nicméně hamburgerová ekonomika od té doby vyzývá k vážnému zamyšlení.

Někteří ekonomové se domnívají, že index Big Mac s až nečekanou přesností předvídá dlouhodobé pohyby směnných kurzů. Také již několikrát poskytl investorům pár horkých tipů (a současně pár takových, které měly ještě chvíli zůstat pod pokličkou).

Karbanátkový barometr

Když bylo v roce 1999 vpuštěno do oběhu euro, téměř všichni očekávali, že jeho hodnota oproti dolaru okamžitě stoupne. Z Big Mac indexu ale vyplývalo, že euro je již tak nadhodnocené.

Prominentní hedgeový fond Soros Fund Management se později svěřil, že sice cítil vůni linoucí se z hamburgerového indexu, ale odolal pokušení a do výhodného obchodu se nezakousl. Když euro okamžitě spadlo dolů, všechny choutky ho přešly nadobro.

Nyní hamburgerový barometr znovu napovídá, že euro je nadhodnocené vůči ostatním hlavním měnám, a upozorňuje na interní problémy eurozóny. Ukazuje totiž, že Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko ztratily v porovnání s Německem konkurenceschopnost.

Hamburger made in China

Hamburgerová ekonomika také zřetelně ukáže, jestli vlády nezlehčují inflaci. Dokládá například tvrzení, že Argentina falšuje své účty.

Za posledních deset let tam cena Big Macu každý rok v průměru stoupne minimálně o deset procentních bodů více než oficiální spotřební index. To představuje mnohem větší rozdíl než v kterékoli jiné zemi.

Příliš velká dávka hamburgerové ekonomiky ale rovněž není zdravá.

Američtí politici se ohánějí Big Mac indexem jako důkazem toho, že čínský jüan je silně podhodnocen. Hamburgery jsou v Číně levné, to je pravda, nicméně levné by měly být ve všech rozvíjejících se ekonomikách, kde jsou také mnohem nižší mzdy.

Když se index upraví podle výše HDP na osobu, je z něj zřejmé, že jüan je vůči dolaru téměř na své reálné hodnotě.

Kolik jeřábů a kolik rtěnek

V současné době se objevují návrhy alternativních měřítek, která by vycházela z ceny iPodu, knihoven IKEA, šálku latte v kavárně Starbucks, a dokonce samotného časopisu The Economist. Nic z toho ale není to pravé ořechové.

Studie ukazují, že parita kupní síly vypočítaná podle indexu Big Mac se výrazně neliší od hodnot získaných na základě složitějších metod. Pro tyto dokonalejší techniky však musejí výzkumní pracovníci sesbírat v každé zemi tisíce cen, přičemž jejich zpracování trvá dva roky. Index Big Mac naopak vychází z jediného produktu a výsledky se dostaví téměř okamžitě.

Problém oficiálních ekonomických statistik tkví v tom, že se zveřejňují až s určitým časovým odstupem a ve velké míře se pak ještě upravují. Tím se vysvětluje popularita ukazatelů, které jsou sice dosti svérázné, ale přicházejí ve správný okamžik.

Patří k nim jeřábový index (počet jeřábů, které jsou vidět z určitého místa ve městě), index rtěnkový (když jde do tuhého, ženy si místo šatů kupují rtěnky) a vlastní index týdeníku The Economist »R index«, který varuje před recesí hned na jejím počátku na základě počtu novinových článků, ve kterých se obávané slovo na R vyskytuje.

Index pánských spodků

Když byl Alan Greenspan předsedou americké Federální rezervní banky, sledoval hned několik nezvyklých měřítek.

K jeho oblíbeným ukazatelům se údajně řadily tržby z prodeje pánského spodního prádla. Ty se obvykle drží na stejné úrovni, ale klesají při recesi, protože muži prádlo obměňují méně často.

Úctyhodná dáma jako Anglická centrální banka je možná příliš cudná na to, aby pánům kontrolovala spodky. Místo toho sleduje, nakolik se při vyhledávání na internetu objevují výrazy, které mohou mít určitou vypovídající hodnotu. Zjistila například, že nárůst vyhledávání realitních kanceláří může leccos napovědět o cenách nemovitostí.

Nyní přišel čas zavést další netradiční měřítko.

Časopis The Economist je dnes modernější (nebo možná lenivější), a proto se rozhodl vyzkoušet »crowdsourcing«.

Jaký mezinárodní ukazatel, ať již poživatelný, či nikoli, by bylo dobré servírovat s Velkými MacMěnami?

Čtenáři mohou posílat návrhy na adresu deliciousdata@economist.com. Všechny zvláště šťavnaté kousky časopis The Economist zveřejní.

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved.
Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.


K oblíbeným ukazatelům Alana Greenspana patřily tržby z prodeje pánského spodního prádla. Při recesi totiž muži obměňují prádlo méně často.

Související