Jedna z dědiček zlínského podnikatele Jana Antonína Bati neuspěla u soudu ve sporu o náhradu za znárodněný majetek. Kasační stížnost Brazilky Dolores Liljany Bata Arambasic zamítl ve středu Nejvyšší správní soud (NSS).
Upozorňovala na to, že stát nikdy nevyplatil za Baťův výrobní a obchodní komplex ve Zlíně žádnou náhradu. Benešovy dekrety přitom náhradu předpokládaly. U současných českých úřadů a soudů neuspěli dědicové kvůli tomu, že udělali administrativní chybu.
Brazilka se v řízení u ministerstva financí společně s dalšími potomky Jana Antonína Bati domáhala dodatečného stanovení výše náhrady za znárodnění. Ministerstvo řízení zastavilo, protože žádost trpěla neodstraněnými vadami. Městský soud v Praze následnou žalobu zamítl.
Také soudci Nejvyššího správního soudu potvrdili správnost postupu ministerstva financí. Úředníci po advokátovi dědiců požadovali například plné moci, dále upřesnění identity žadatelů a další doplnění. "Protože nic z toho advokát nedoložil, ministerstvo řízení o žádosti správně zastavilo," uvedla mluvčí NSS Sylva Dostálová.
Podle soudce Zdeňka Kühna ministerstvo oprávněně vyzvalo dědice, aby odstranili nedostatky žádosti. "Jelikož však tyto podstatné vady žádosti, které brání jejímu projednání, nebyly ani přes výzvu žalovaného odstraněny, byl naplněn důvod pro zastavení řízení," uvedl Kühn.
Jan Antonín Baťa (1895 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije na osm desítek členů jeho rodiny.
Po druhé světové válce byl Jan Antonín Baťa v Československu v nepřítomnosti soudem označen za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy v Československu byl znárodněn. Většina historiků se dnes přiklání k tomu, že byl Baťa odsouzen nespravedlivě. Před několika lety se Baťa dočkal rehabilitace.
Ještě za svého života vedl Jan Antonín Baťa soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.
