Reportáž: Jedna farnost zkrachovala, druhá úspěšně spravuje stovky hektarů lesa

Tříkilometrový úsek rozlehlého lužního lesa mezi řekami Moravou a Malou Bečvou u Kojetína na Kroměřížsku není na první pohled nijak výjimečný. Melancholickou podzimní procházku mezi vzrostlými duby, lípami, jasany, olšemi či habry jen občas přeruší paseka úhledně zalesněná novými stromky nebo vyrovnané kmeny pokácených velikánů při cestách, připravené na odvoz.

Přesto je tento les v Česku raritou: jeho 280 hektarů patří římskokatolické církvi. Přesněji "Nadaci doktora Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého, k podporování Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci". Ta ho v roce 1994 získala zpět díky administrativním zmatkům při znárodnění. Kdyby byli komunisté v roce 1948 pečlivější, církev by na vrácení lesa čekala dodnes.

Výjimečnost kojetínského lesního celku ovšem není jen v tom, že se u nás dnes nikde jinde nenajde církevní les tak velkého rozsahu. Je také ekonomicky úspěšný a může sloužit jako pozitivní příklad - na rozdíl třeba od známé kauzy první české zkrachovalé farnosti v ústeckých Trmicích. I tam byla snaha podnikatelsky využít les, jenže vinou nerozumného nákupu nákladné pily a rychlého zadlužení spadla farnost do konkurzu a dnes prodává památky včetně kostela.

Trmické memento i kojetínský příklad jsou vysoce aktuální. Pokud sněmovnou projde dohoda uzavřená letos v srpnu mezi státem a církví, měly by se náboženským uskupením a především katolíkům vrátit nemovitosti v hodnotě 75 miliard korun, tedy i podstatná část z celkem 181 tisíc hektarů lesů a 72 tisíc hektarů zemědělské půdy.

Církevní obzory: Trmice, nebo Kojetín?

České církve dnes mohou ve snaze o finanční soběstačnost podnikatelsky využívat až na výjimky pouze budovy, které jim byly vráceny výčtovým zákonem z roku 1990 nebo o které nikdy nepřišly. Ty buď pronajímají, nebo prodávají. Ale obrovský lesní ani zemědělský majetek nikdy zpět nedostaly. "Nemáme zatím ani metr čtvereční lesa, hospodaříme dnes jen s objekty," potvrzuje pro týdeník Ekonom například ředitel Ústřední kanceláře Královské kanonie premonstrátů na Strahově Petros Alexandridis. Areál slavného a kdysi bohatého pražského kláštera tak žije mimo jiné z pronájmu prostor pro vinárnu, hotel, galerii a restauraci. Naopak 300 hektarů bývalého klášterního lesa v Úhonicích západně od metropole slouží jako zdroj příjmů někomu jinému. A podobně jsou na tom s nepatrnými výjimkami i další řády, diecéze nebo farnosti. "Přitom kdyby nám byly lesy a pole vráceny, fungovalo by to stejně dobře, jako dnes funguje hospodaření šlechtických lesů. Církev by se pak snáze stala soběstačnou," je přesvědčen Alexandridis.

Je důvod k takovému optimismu? Nepřijde církev o svůj majetek podruhé, tentokrát vinou nízké podnikatelské gramotnosti kněží a naopak informačního "náskoku" různých šíbrů a rádců? Anebo si duchovní vezmou za příklad ekonomicky fungující les u Kojetína a nebudou riskovat? Neboli spokojí se s nižšími, zato stabilními výnosy.

"Určitě lze hospodaření Nadace Leopolda Prečana chápat jako inspiraci pro budoucí model samofinancování farností," uvedl pro týdeník Ekonom Antonín Štefek, rektor Arcibiskupského kněžského semináře, který Nadace i díky výnosům z kojetínského lesa ročně podporuje zhruba jedním milionem korun. Chválou nešetří ani olomoucký arcibiskup Jan Graubner, člen správní rady Nadace. "Les je svěřen lesnímu odborníkovi a slyším, že lidé, kteří chodí okolo, si pochvalují, že je v pořádku. Taková vizitka mě těší, je vidět, že provozovatel se na pozemku dobře uživí," řekl před časem.

Nadace hned v roce 1995 předala správu lesního majetku do rukou renomovaného lesníka Martina Berčíka, rodáka z nedalekých Troubek a současného kojetínského zastupitele za KDU-ČSL. Berčíkova mandátní smlouva se časem proměnila v nájemní. Důkazem dobré péče o les je třeba pečlivě zvolená skladba porostů. Kdo navštíví lesní lokality zvané Včelín, Horní les nebo Jestřabí, spatří, jak koruny pomaleji rostoucích lip a habrů "ženou" nad sebou do výšky koruny dubů či dalších druhů stromů s kvalitním dřevem - což vede k vyššímu ekonomickému výnosu. Tam, kde hrozí povodně, jsou sázeny odolnější topoly. A i lesnický laik si okamžitě všimne až nezvyklého pořádku v lese.

Kde se stala chyba?

Pozoruhodné je, že jak příběh Nadace Leopolda Prečana, tak zkrachovalé farnosti v ústeckých Trmicích začaly velmi podobně. Proč však jeden "podnik" už 16 let prosperuje, zatímco druhý šel po pouhých čtyřech letech byznysového experimentování ke dnu?

Farář Jiří Voleský je duchovním správcem v Trmicích už 11 let a na starost má i čtyři další okolní farnosti - Chabařovice, Stebno, Řehlovice a Předlice. Právě chabařovické farnosti "zapomněl" bývalý režim vzít 20 hektarů lesa a Stebnu zůstalo dalších zhruba pět hektarů. "Začali jsme na nich hospodařit v roce 2006," líčí Voleský pro týdeník Ekonom začátek trmického případu. Tehdy podle svých slov poznal muže jménem Václav Laně z ústecké farnosti, který se vyznal v lesničině a hlavně projevil zájem o farní lesy se starat. "Našel cesty pro export dřeva do Rakouska a Bavorska, na práci měl najaté dva, tři spolupracovníky. Pracoval na mandátní smlouvu a jako odměnu si bral zhruba 20 procent z výnosu z hospodaření. První dva roky běželo všechno hladce," popisuje Voleský dobu, kdy se finanční soběstačnost farnosti zdála být na dosah.

Podobně postupovala Nadace Leopolda Prečana, když na začátku předala svůj vrácený majetek lesnímu správci a také zemědělskému nájemci. Je totiž třeba uvést, že Nadaci nepatří jen oněch 280 hektarů lesa, ale i další více než dvě stovky hektarů luk a polí u Kojetína a také zchátralé budovy bývalého školního statku. Ty jsou dnes obydleny převážně sociálně nepřizpůsobivými občany a Nadace se objekty marně snažila prodat jako celek. "Bohužel, tento majetek nemůže být využíván, jak bychom chtěli," vysvětluje členka nadační správní rady Marta Kalábová. Celkem 514 hektarů pozemků s několika nemovitostmi Nadace získala roku 1937 koupí od kněžny Žofie z Oettingen-Špilberku za 3,6 milionu tehdejších československých korun. Po vrácení v polovině 90. let byl majetek znalecky oceněn na 87 milionů korun.