EKONOM: Václav Havel měl intuici moderního ekonoma, myslí si Jan Švejnar

Video

Smuteční průvod Prahou. Lidé si na Havlovi vážili hlavně upřímnosti a lidskosti přehrát

Profesor Michiganské univerzity Jan Švejnar byl dlouholetým ekonomickým poradcem Václava Havla. Na to, jak jejich společné debaty v letech 1994 až 2002 probíhaly, vzpomíná v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Co dominovalo vašim debatám o ekonomice s Václavem Havlem?

Od počátku měl trochu nedůvěru v trh. A bylo důležité ho přesvědčit, že tržní hospodářství je v pořádku, když je konkurenční a otevřené. Že je lepší trh využít, než se ho snažit potlačit. A naopak, že tržní hospodářství má problém v tom, že některé věci není schopné řešit a že tam je dobře inteligentně intervenovat, a v tom spočívá umění vládnutí. On se tím nadchl a začal působit intuitivně jako moderní ekonom. Kritizoval také už od počátku korupci, což nyní vnímáme jako aktuální téma. Já jsem mu na to odpovídal, že tohle není chyba tržního hospodářství, ale nepříliš pevného právního rámce. To byl poměrně důležitý aspekt. I když Havel nebyl ekonomicky vysoce vzdělán, měl velmi intuitivní ekonomické myšlení.

A intuitivně tedy cítil i to, že ve vztahu mezi ekonomikou a právem není, zejména v době privatizace, něco v pořádku?

Razil a zdůrazňoval jsem důležitost silného a fungujícího právního systému od počátku a on byl jedním z mála lidí, kteří to přijímali. Když si přečtete tehdejší takzvané erudované ekonomy, tak ti kladli důraz na primát trhu a důraz na právní rámec, který by určoval ekonomické chování, hodně podceňovali.

Z toho, o čem Václav Havel v minulosti mluvil, je nyní možná v souvislosti s finanční krizí aktuální i jeho kritika neomezeného růstu, růstu pro růst...

Souhlasil jsem s ním, ale částečně polemizoval. Není růst jako růst. Když se vyrobí dvě auta místo jednoho, je to samozřejmě kvantitativní růst. Ale když se vyrobí čistší, bezpečnější auto, díky němu dojde k méně nehodám, tak to není negativní růst plýtvající prostředky a způsobující vyšší znečišťování životního prostředí. V tom jsme vedli polemiky a on nakonec přijal, že je třeba růst rozlišovat kvantitativně i kvalitativně. Jeho kritika čistě kvantitativního růstu byla správná, ale byl ochoten připustit, že některý růst je nejen přijatelný, ale i žádoucí.