Odpor k reformám je marný, těmito nekompromisními slovy na posledním jednání kubánského parlamentu "lobboval" Raúl Castro za schválení ekonomických reforem. Paradoxní je, že direktivní rozkaz přináší nyní Kubáncům alespoň pár kapek svobody. "A tentokrát to vypadá, že už neexistuje cesta zpátky," říká šestašedesátiletá Noris, která si už několik let přivydělává ke skrovnému státnímu důchodu tím, že pronajímá zahraničním turistům jeden pokoj ve svém bytě v centrální části Havany.

"I když, na Kubě je možné všechno. Už jsme si zvykli, že se udělá jeden krok vpřed a pak následují dva zpět," dodává jedním dechem. Naráží tím na krach ekonomických reforem z poloviny 90. let minulého století. Kuba se tehdy - po kolapsu Sovětského svazu - ocitla na suchu, a vláda proto umožnila Kubáncům v omezené míře soukromě podnikat.

Jak se však později ukázalo, režim bral toto uvolnění jen jako nutné zlo. Jakmile se kubánské hospodářství z prvního šoku otřepalo, mnoho živnostníků - úhrnem přibližně 300 tisíc - se muselo se svým podnikáním rozloučit. Straničtí funkcionáři nad nimi měli převahu, a tak jejich aktivitu - prostřednictvím absurdních opatření a přehnaných kontrol - zadupali do země.

Raúl Castro, který před více než pěti lety převzal vládu nad ostrovem po svém churavějícím bratrovi Fidelovi, však ujišťuje, že teď je to jiné: "Komunistická strana a vláda by se měla snažit usnadnit soukromníkům práci. A ne je stigmatizovat a chovat vůči nim předsudky," prohlásil kubánský prezident v březnovém televizním projevu.

Smrtící daně

Mezi Kubánci však panuje přesvědčení, že vláda práci "na vlastní účet" (jak se provozování živnosti oficiálně označuje) příliš neusnadňuje. Reformy postupují pomalu a jednotlivá opatření na sebe moc nenavazují. A tak mnoho lidí, kteří by jinak o rozjezd vlastního byznysu měli zájem, dává raději přednost setrvání ve státním sektoru.

Ještě loni na podzim, kdy vláda uvolnila pravidla pro malé soukromé živnosti a zveřejnila seznam 178 povolených profesí, si všichni malovali růžovou budoucnost. Žádosti o licenci k práci "na vlastní účet" úředníky doslova zavalily. Každý den jich museli vyřídit průměrně přes tisícovku. Mnohonásobně více než v předchozích letech, kdy na úřady přicházelo denně v průměru pouhých 25 nových žadatelů. A tak zatímco ještě loni v říjnu bylo na Kubě 157 tisíc živnostníků, letos v listopadu jejich počet vystoupal na 364 tisíc.

V posledních měsících však nových zájemců o práci "na vlastní účet" ubývá, jako by se "trh" již nasytil. Z mnohých navíc během pár měsíců vyprchal optimismus a desetitisíce z nich byly dokonce přinuceny svoje podnikání ukončit. "Spousta lidí musela svoje obchody zavřít. Mnozí nedokázali z výdělku zaplatit vysoké daně," vysvětluje Pedro, který provozuje soukromou restauraci v Havaně. On sám se nedostatku zákazníků neobává, jeho podnik má výhodnou polohu na rušné ulici poblíž nemocnice. Navíc v nejbližší době chystá rozšíření kapacity - soukromé restaurace, takzvané paladary, mohou nyní mít až 50 míst. Do května mohlo v restauraci sedět v jednu chvíli jen 20 lidí a do poloviny loňského roku dokonce jen 12.

Vysoké daně trápí také ty, kteří poskytují turistům ubytování v soukromí. Státu odvádějí poplatky paušálem, nikoli podle toho, kolik peněz od turistů vybrali. Výše daně je pak stanovena podle počtu pokojů a podle toho, v jak atraktivní lokalitě se jejich dům nachází.

"Každý měsíc musím státu odvést 200 dolarů, ale na to se jen těžko dá vydělat. Požádala jsem proto o snížení, a od příštího roku budu platit jen 150 dolarů," říká Ana, která nabízí k pronájmu jeden pokoj v provinčním městě Santa Clara. Od hostů obvykle nedostane více než 20 dolarů za pokoj a noc.

Nezávislá kubánská novinářka a blogerka Yoani Sánchez navíc tvrdí, že vysoké daně nejsou jediným důvodem, které přinutily řadu živnostníků "zavřít krám": "Mimo jiné jsou to vysoké ceny vstupních surovin, zejména kvůli neexistenci velkoobchodního trhu, nemožnost legálního nezávislého dovozu či zpoždění při zavádění bankovních úvěrů pro nové podnikatele."


FOTOGALERIE: Jak vypadá Kuba na konci roku 2011

Pokračování reportíže si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 22. prosince, nebo pod odkazem níže:

Související