Jaroslav Spurný, Radka Kvačková a Jan Bednář získali v panteonu Národního muzea v novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2011.

Podle poroty mají vlastnosti, které jsou oceňovány na Peroutkovi - naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu a osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení.

Investigativní novinář týdeníku Respekt Jaroslav Spurný je podle zakládajícího člena Sdružení Ferdinanda Peroutky Jana Petránka člověk veliké osobní odvahy a rozvahy.

"Ty nejdůležitější závěry dělá s klidem, o kterém jeden velký filozof řekl: udělej to, co je správné, a neohlížej se na důsledky. On je novinář, který se nebojí říkat pravdu, i když je to nebezpečné," řekl Petránek.

Sedmapadesátiletý Spurný v roce 1977 podepsal Chartu 77, od 80. let spolupracoval na vydávání legendární Revolver revue, později se u něj doma tiskla část nákladu samizdatových Lidových novin.

V roce 1989 spoluzakládal Nezávislé tiskové středisko, počátkem roku 1990 pak týdeník Respekt, kde pracuje dodnes.

Investigativní práci se podle Petránka učil Spurný na odhalování struktur Státní bezpečnosti a machinacích komunistického a postkomunistického obchodu se zbraněmi. Psal a dodnes píše o tunelování tuzemských bank, korupci a klientelismu.

Místo FAMU žurnalistika

Radka Kvačková pracuje v novinách pětačtyřicet let. Vystudovala dokumentární film na pražské FAMU, dokumenty však nikdy netočila.

Od druhé poloviny 60. let působila v deníku Svobodné slovo, v roce 1968 sem psala politické sloupky a reportáže. V 70. letech měla na starost pražskou tematiku a školství. V roce 1990 nastoupila Kvačková do obnovených Lidových novin, v nichž pracuje dosud. Věnuje se především školství, vede přílohu Akademie.

Praxe v BBC

Jan Bednář je syn disidentky Otky Bednářové, která byla v minulém režimu vězněna za opisování samizdatové literatury. Bednář studoval v 70. letech na Vysoké škole ekonomické v Praze, z níž byl vyloučen po podpisu Charty 77. Odešel do Velké Británie, kde dostudoval na oxfordské univerzitě.

V letech 1985 až 1992 pracoval v československé redakci BBC v Londýně, příležitostně spolupracoval i s Hlasem Ameriky. Po návratu z exilu pracoval v různých českých denících, krátce byl také zaměstnán na Pražském hradě. Nyní působí jako vedoucí redaktor zahraničněpolitické rubriky publicistického pořadu Názory a argumenty na stanici Český rozhlas 6.