Evropský soud pro lidská práva vyhověl stížnosti zemřelého Františka Oldřicha Kinského, jenž označil za nespravedlivé své procesy u soudů v Česku.

Štrasburský soud v rozsudku uvedl, že při projednávání restitučních kauz byl Kinský zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces. Kinský, který zemřel v dubnu 2009, se domáhal majetku za 40 miliard korun.

Soud uložil České republice vyplatit 10 tisíc eur (asi 250 tisíc korun) za způsobenou újmu a dalších 3380 eur (84 tisíc) na úhradu výloh. Rozsudek je nepravomocný, odvolání je možné podat do tří měsíců.

Kinský, který zemřel v dubnu 2009 ve věku 72 let, podal u různých českých soudů přinejmenším 157 žalob na majetek v údajné hodnotě 40 miliard korun. Kinského rodiče o něj přišli po druhé světové válce na základě takzvaných Benešových dekretů, protože údajně kolaborovali s nacisty.

Kinského spory

Uspěl

- pozemky, les a park u Chocně na Ústeckoorlicku

- náhrobní kapli ve Veltrusech na Mělnicku

Neuspěl

- palác Kinských na Staroměstském náměstí

- nemovitosti na Chrudimsku, Děčínsku, v okolí Kladna a Rakovníku

- objekty a pozemky na Litoměřicku, Českolipsku a Svitavsku

Šlechtic žádal až na výjimky neúspěšně vrácení zejména polností a lesů, chtěl ale zpět i budovy včetně paláce Kinských na pražském Staroměstském náměstí, kde sídlí Národní galerie. Před stěžejním rozhodnutím Ústavního soudu z podzimu 2005, který určil, že o navrácení majetku nelze žádat na základě žalob na určení vlastnictví, zvítězil Kinský jen v pěti přích.

Kinského právníci tvrdí, že nemovitosti byly zabaveny neoprávněně, protože je nevlastnil Kinského otec, který zemřel už v prosinci 1938, ale v té době nezletilý František Oldřich, jenž nekolaboroval a měl českou národnost.

Na restituci nemá výrok vliv

Štrasburský soud se nevyslovil k oprávněnosti Kinského nároků, ale kritizoval české úřady, které podle něj svým postupem a svými výroky mohly průběh soudních jednání ovlivnit. Kritizoval rovněž způsob, jakým byl Kinský během uplatňování svých restitučních nároků trestně stíhán.

Evropský soud pro lidská práva, který posuzuje stížnosti občanů na konkrétní stát, nemůže zvrátit rozhodnutí justice v dané zemi; soud může pouze konstatovat, že stát porušil při posuzování konkrétní kauzy určitá lidská práva a může danému státu nařídit zaplacení odškodného a soudních výloh.