Italský úsvit kapitalismu: 1380-1510

Vznik kapitalismu je spojován s osamostatněním severoitalských měst, rozvojem peněžního hospodaření a podnikavostí bohatých měšťanů. Ti se v hospodářsky nejvyspělejší části feudální Evropy orientovali hlavně na finanční transakce (Janov), dálkový obchod s kořením a orientálním zbožím (Benátky) a výrobu textilu (Florencie).

Vzniká skutečný kapitál, podle nejobecnější definice francouzského historika Fernanda Braudela "masa identifikovatelných prostředků, která je neustále v činnosti". Severní Itálie upadla v důsledku válek, obchodní cesty se přesunuly ze Středozemního moře do Atlantiku.

Pod vládou amsterodamské burzy: 1500-1700

V souvislosti s evropskou koloniální expanzí se centrem ekonomiky a kapitalismu stávají Antverpy, které vyrostly jako překladiště indického pepře dováženého Portugalci. Pak hlavní roli převzal Amsterodam, na jehož burze bohatí kupci skoro 200 let rozhodovali o světovém obchodě. V tomto přístavu došlo k propojení dovozu koření a severoevropského obchodu se surovinami a obilím.

Obchody promazával příliv španělského stříbra z Ameriky a důležitá byla dočasná nadvláda nizozemské flotily. Nakonec se ale Nizozemsko vyčerpalo v boji o udržení samostatnosti, protože vždy bylo lákavým cílem expanze okolních mocností.

Anglie: spojení s technikou: 1650­-1918

Po sérii námořních válek převzali od Nizozemců obchodní prvenství Angličané. Rozmach ostrovní ekonomiky podpořil vznik rozsáhlé koloniální říše a monopol na výnosný obchod s černými otroky. Hromadící se kapitál do vyšších obrátek roztočila v závěru 18. století průmyslová revoluce, kdy Britové začali exportovat zboží do celého světa. Kapitál, většinou v podobě akciových společností, se spojil s technikou a vědou; podnikatelé se často rekrutovali z řad inženýrů.

Vznikl klasický kapitalismus volné soutěže. Jeho hlavním ideologem byl ekonom Adam Smith, zastánce decentralizace, nízkých daní a minimálních zásahů státu do ekonomiky. Britská dominance skončila s rozšířením kapitalismu do Evropy a severní Ameriky.

Americká gigantománie: 1890-1929

Koncem 19. století se kapitalistická ekonomika nejrychleji rozvíjela ve Spojených státech, kde byly svobodnější a na státu nezávislejší poměry než v Británii. Na rozdíl od mnoha nevelkých britských závodů se kapitál za oceánem koncentroval do podoby obřích korporací (zprvu šlo o železnice, ocelárny a petrolejářské společnosti) se snahou ovládnout co největší podíl výroby i prodeje.

New York 1929

Postupně se prosadil pojem monopolního kapitalismu. Ve Spojených státech poprvé během několikasetletého vývoje kapitalismu stavěli nikoli na zahraničním obchodě a luxusním zboží, ale na rozsáhlém vnitřním trhu a velkosériové výrobě a masové spotřebě. Dominantní pozici ve finančnictví a zprostředkování mezinárodní výměny zboží převzal New York od Londýna až poté, co se Británie vojensky i hospodářsky vyčerpala během 1. světové války.

Sociální kapitalismus: 1929-1989

Kapitalismus se téměř zhroutil v důsledku světové hospodářské krize z nadvýroby v letech 1929 až 1933. Alternativou se zdály být Sovětský svaz a fašistické režimy. Tržní systém zachránily rozsáhlé státní zásahy do ekonomiky spojené s britským ekonomem Johnem M. Keynesem a "Novým údělem" amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta. Jejich společným jmenovatelem byla snaha podpořit poptávku a zaměstnanost prostřednictvím státních programů a s tím spojeného deficitního financování. Ještě větší význam mělo vítězství ve 2. světové válce a americká válečná konjunktura. Ta obnovila převahu byznysu nad úředníky, odstartovala technologické změny, utlumila sociální konflikty a přenesla se i do poválečné Evropy a do Japonska.

Keynes

Budování státu blahobytu zastavilo politický vzestup komunismu. Dominovaly státní zájmy USA a stále silnější, zpravidla americké nadnárodní firmy. New York si posílil postavení centra světové ekonomiky. V 80. letech minulého století musel odrážet útok "plánovaného kapitalismu" z Tokia, kde dbali na prolnutí zájmů velkých firem a ministerstev.

Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Věk globalizace: 1989-současnost

Hospodářské obtíže kapitalismu ze 70. let minulého století - nízký růst a inflaci - odstranila hospodářská deregulace a především další expanze po pádu komunismu. Ta do informačními technologiemi provázané ekonomiky zapojila do té doby izolovanou jednu třetinu světové populace a?zajistila nové trhy. Dvacetiletí růstu ukončila v roce 2008 krize, která zpochybnila současnou podobu kapitalismu opřeného o finanční transakce a nadvládu Západu. Podlomila také velmocenské postavení hlavního garanta tohoto systému, tedy Spojených států. Systém zůstává globální, ale začíná se rozrůzňovat a ztrácet jednotnou podobu. Na euroamerický hospodářský liberalismus založený přes veškeré monopoly a regulace ještě stále na volné konkurenci totiž dotírá státní kapitalismus praktikovaný v Číně, Brazílii nebo Rusku. Tam klíčovou roli hraje vláda a její podniky, banky a rozvojové agentury.

Peking

 

Podle historika Fernanda Braudela by základní charakteristiky budoucího kapitalistického cyklu mělo určovat místo, z něhož se, stejně jako vždy v minulosti, rozbíhají nitky světového obchodu. Otázka tedy zní: jaké město, a zda vůbec, vystřídá New York? Věhlasný francouzský vědec ale v žádné stěhování moc nevěří.


Je současný kapitalismus v krizi? Jak z ní ven? Analýzu si můžete přečíst v posledním vydání týdeníku Ekonom, nebo pod odkazem níže:

banner 2

Související