"Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii," stojí v zákoně, který po smrti bývalého prezidenta loni v prosinci navrhla vláda. Návrh zákona měl většinovou podporu ve sněmovně, 29. února ho schválil Senát a poté putoval na stůl prezidenta Václava Klause.

Klaus v pátek příslušnou normu podepsal. Nic tak už nebrání tomu, aby zákon o Havlových zásluhách začal platit.

Podle zastánců má zákon symbolický význam a je vyjádřením úcty k někdejšímu prezidentovi. Kritici naopak tvrdí, že historickou roli osobnosti nelze hodnotit zákonem.

"Václav Havel se zasloužil o mnoho dobrého. Pro návrh, kterým to vytesáme do kamenných desek zákona, však ruku nezvednu," uvedl na konci února místopředseda Senátu Petr Pithart.

"Tato holá věta je velkým zploštěním Havlovy osobnosti," komentoval normu Jiří Dienstbier.

Senát ocenil Havlovo působení již v roce 2003, po skončení jeho funkčního období. Vydal tehdy usnesení, dle kterého se Václav Havel zasloužil o stát.

Ocenění pro zakladatele státu

Stejného uznání, avšak ve formě zákona přijatého prvorepublikovým parlamentem, dosáhl ještě za svého života první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

V roce 2004 se uznání zásluh o stát dostalo také Masarykovu nástupci Edvardu Benešovi.

Tuto normu prosadila sněmovna přes nesouhlas Senátu. Jeho členové před osmi lety přiznávali Benešovi zásluhy o vznik Československa, poukazovali ale na jeho spornou roli v dobách mnichovské krize v roce 1938 a při převzetí moci komunisty o deset let později.

Klaus pak tuto normu nepodepsal, ale ani nevetoval. Zdůvodnil to mimo jiné tím, že takovéto formy oceňování jsou po 60 letech sporné. Beneše nicméně v roce 2008 označil za velkého státníka, díky němuž bylo Československo dvě desetiletí suverénní zemí, který ale podlehl náporu dvou totalit 20. století.

Uznání parlamentu se dostalo také třetímu ze zakladatelů československého státu. V roce 1990 tehdejší Federální shromáždění ocenilo zásluhy Milana Rastislava Štefánika slovy, že se zasloužil o vznik společného státu Čechů a Slováků.