Poslanec Jaroslav Škárka podle verdiktu soudu od počátku záměrně intrikoval  s cílem získat pro sebe politický prospěch. Vyplývá to z odůvodnění rozsudku, které celé najdete v odkazu na konci článku. Škárka by si měl podle nepravomocného rozsudku odpykat tři roky ve vězení.

"Obžalovaný v minulosti nikdy nebyl soudně trestán, jeho jednání je tedy třeba hodnotit jako exces z dosud řádného způsobu života," vypočítává soudce polehčující okolnosti pro Víta Bártu.

Sám přitom připomíná, že Bártovi uděluje "trest za zločin, na který trestní zákoník stanoví sazbu trestu odnětí svobody od jednoho do šesti roků".

"Ke spáchání trestného činu se objektivně zcela doznal, jakkoli se domníval, že jeho jednání trestné není, a toto jeho doznání velice podstatným způsobem přispělo k objasnění věci," odůvodnil dále nižší trest Šott.

Zavrženíhodné pohnutky poslance Škárky

"Obžalovaný spáchal s rozmyslem trestný čin ze zvláště zavrženíhodné pohnutky, zcela se vymykající obvyklému motivu pachatelů podvodného jednání, kteří usilují o své majetkové obohacení," odůvodnil naopak pro mnohé překvapivě tvrdý trest pro Jaroslava Škárku soudce Šott.

"Pro obžalovaného poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo podvodné vylákání peněz pouhým prostředkem k následné dehonestaci podvedeného a dosažení vlastních cílů v nejvyšší politické sféře, a je přitom z hlediska úvah o ukládaném trestu nepříliš podstatné, že i jednání podvedeného Víta Bárty soud posoudil jako trestný čin."

"Obžalovaný se trestného činu dopustil v přímé souvislosti se svou poslaneckou funkcí a jeho kriminální jednání, učiněné ve snaze dosáhnout politických cílů v rámci své poslanecké funkce, bylo natolik hanebné, že veřejný zájem naléhavě vyžaduje, aby mu bylo zabráněno i nástroji trestního práva v dalším působení v této funkci," odůvodnil soudce desetiletý zákaz výkonu funkce poslance.

Celý rozsudek a odůvodnění soudce Jana Šotta najdete ZDE.

(Jedná se o přepis slovo soudce při vynesení rozsudku.)

Cítím se nevinen, tvrdil Bárta po rozsudku. Škárka si ho prý nejprve přečte
Vít Bárta (vlevo) a Jaroslav Škárka u soudu.