"Takhle já uklízím," předvádí Pavel. Otevře zásuvku psacího stolu a všechno, co je na desce, sem shrne. Svou miniskládku obvykle nezkoumá; šuplík zavře a je uklizeno. Pro Respekt však pestrou směs podrobí analýze: několik obálek použitých i nepoužitých, kabely, krabička od cigaret (památeční z Moskvy), duše z kola (píchlá), deset dolarů, mp3 přehrávač, klíček na in-line brusle a mezi tím nejrůznější papíry. Jeden bere do ruky: "To je smlouva, tu jsem hledal k daňovému přiznání," říká mile překvapen.

Smlouva je trochu počmáraná. Pavel si často poznamená něco důležitého na papír, který má zrovna při ruce. "Už se mi stalo, že celý štáb nevěděl, kam má jít, protože místo natáčení bylo na papírku někde tady na hromadě," ukazuje třicetiletý filmař na svůj stůl pokrytý papíry. Pavel není jeho pravé jméno – chce se prý proslavit něčím jiným než nepořádkem.

Jeho nepořádek ostatně není nijak unikátní. Na první pohled vypadá pražský byt docela standardně – a nepořádek představuje jen pohozené oblečení a nějaký ten stoh časopisů. Chaos však panuje za zavřenými dvířky skříní a zásuvek, vnitřní řád chybí. A jeho původce to těžko snáší.

Nepořádek a nedostatek systému trápí řadu lidí: zachvacuje osobní věci, fatální škody páchá v dokumentech nebo účtech. Právě chyby v "paper managementu" (jak zní termín teoretiků pořádku) dovedly mnoho lidí k finančním ztrátám, pokutám, exekucím.

I Pavel s tím má zkušenost. Není to tak dlouho, co potkal před svým bytem muže s nářadím – přišli mu odpojit elektřinu. Složenky a upomínky příliš dlouho mizely v jeho bezedných šuplících.

A nejen papírů je pořád víc; přibývá i osobních věcí, které navíc rychle stárnou a je potřeba je nahradit jinými. Jak to udělat, aby nás nezavalily? Průpravu pro tuhle disciplínu máme chabou – jen domácí výchovu. Teoretická výbava chybí úplně. A tak nastupují teoretici pořádku a pořádkoví konzultanti. U nás se zatím nevyskytují, v Německu nebo v Rakousku je lze vyhledat v každém velkém městě.

Představte si stůl

"Představte si, jak vypadá váš stůl. Kolik věcí na něm máte?" říká Christine Widmayerová publiku v přednáškové místnosti. V berlínském Mezinárodním centru pro design (IDZ) se zrovna koná školení ohledně systému a pořádku.

Widmayerová je na pořádek odbornice – už pět let její firma Absolut Sortiert radí lidem, jak zavést systém. V publiku sedí zhruba tři desítky lidí z různých oborů, většinou mají svůj vlastní malý byznys a stejně jako Pavel jsou nuceni udržovat pořádek nejen v soukromých věcech, ale i v pracovních dokumentech.

Christine Widmayerová pokračuje v lekci – postupně se mají přihlásit ti, kdo mají na stole víc věcí než pět, víc než dvacet, víc než třicet... "Já jich mám aspoň pět set," zavtipkuje z publika mladý muž, který má malou firmu věnující se IT službám a svůj pracovní stůl přirovnává ke světové ekonomice – také je to prý systém těsně před kolapsem. 

"Každá věc na stole odvádí vaši pozornost od toho, co právě děláte. Měly by tam být jen věci, které souvisejí s momentální prací," radí "absolutní odbornice".