Stabilita kapitalismu a jeho řízení
Je kapitalismus ve své podstatě stabilní? „Ortodoxní pohled před krizí tvrdil, že může být, za podmínek konkurenceschopné ekonomiky a centrální banky, která drží při zemí inflační očekávání. Události krize ale tento názor vyvrátily,“ píše Wolf.
Současný vývoj hospodářství je turbulentní, plný nepředvídaných volatilit a rizik a celkově neradostný. Dosavadní úsilí o stabilitu a vyváženost hospodářství selhalo. Vyhrotil se paradox. Atributy tržní ekonomiky, jako uznání vlastnictví, smluvní svoboda a volná soutěž, také selhaly. Vlastnictví v globální, unijní, národní i firemní dimenzi diverguje ve prospěch bohatých a nejbohatších a setrvačnost dalšího rozevírání nůžek je nezastavitelná, dokonce nabývá globálního rozměru. Bohatství plodí moc, která je ve smluvní svobodě při volné soutěž zneužívána, převážně zase bohatými a mocnými, ale také zkorumpovanými a podvádějícími silami šedé a černé ekonomiky. Morálka a poctivost se vytratily. Stabilitu a rovnováhu nezařídila ani „neviditelná ruka trhu“.. S Martinem Wolfem lze souhlasit v tom, že „krize jsou s kapitalismem volného trhu bytostně spjaty“. Jeho vysvětlení s odkazem na procyklické jednání a myšlení lidí, včetně regulátorů a ekonomů, je však nepřesvědčivé. Příčiny nestabilního balancování současného hospodářství jsou mnohem hlubší a mají systémovou povahu. Ani ideál konkurenceschopné ekonomiky, klíčové úlohy centrální banky, bedlivé sledování úvěrů a vkladů, dostatek kapitálu na krytí případných ztrát, jaké navrhuje Wolf, k opravě kapitalismu nestačí. Stabilizační síla centrálních bank je ve vztahu k problémům příliš malá a neúčinná. Zdroje a síly náprav jsou spíše v celostní regeneraci tržního hospodářského systému, zejména v celé soustavě instrumentů jeho řízení a regulace, než v dílčích opatřeních.
Oprava finančního systému
„Finanční systém je postaven na složité a velmi křehké síti vztah založených na důvěře. Krize nám ukázala, že je tuto síť snadné zneužít. A jaké je řešení? Bránit finanční systém před ekonomikou a ekonomiku před finančním systémem.“
Myšlenka „bránit finanční systém před ekonomikou a ekonomiku před finančním systémem“ je sice poutavá, ale tendenční a nesystémová. Tyto dvě sféry v podstatě nelze od sebe oddělovat. Vztah ekonomiky a financí je podmíněný - jedna bez druhé být nemohou, ale při jejich diferenciaci hospodářství jako celek dobře fungovat také nemůže. Na současné krizi se podílel rozhodující měrou finanční systém. Jemu se dnes přisuzuje priorita, nadřazenost, a klade se důraz na jeho stabilitu. Taková priorita však náleží spíše výrobně ekonomické základně, neboť jenom ona je určujícím a přirozeným substrátem tržní ekonomiky a společnosti. Pouze ona produkuje hmotné statky a sociální hodnoty pro uspokojování lidských potřeb. Jen v ní se rodí smysluplné hodnoty pro celek, skupiny, firmy i jednotlivce. Procesy ve finančním systému jsou doprovodné a tvoří pouze fiktivní, zprostředkované hodnoty. Seneca nás již před více než tisíci lety upozornil: Peníze ještě nikoho šťastným neučinily.
Jsou-li jádrem finančního trhu burzy, pak je na pováženou, že i „špatný vtip či slovní úlet“ vysokého politika rozechvěje ceny akcií, a tím i hodnotu firem pro akcionáře. Nastala inverze a směšování hodnot. S podivem lze brát také návrh Martina Wolfa, aby „finanční instituce měly více kapitálu“. Žádné odvětví za posledních sto let negenerovalo tolik zisku než právě finanční sektor. V době války i míru. Jeho ziskovost je záviděníhodná, odměny vrcholového managementu i v době krizí donebevolající, a podpora státu záviděníhodná.
Rizika bankovního podnikání jsou rovněž velmi sporná. Zhoubné zárodky finanční krize v USA v roce 2008 souvisejí především se ziskovou megalomanií. Tlaky vlastníků na ziskovost nutily management finančních ústavů poskytovat hypotéky a úvěry i za podmínek vysokých rizik. Konkurence benevolenci úvěrování a rizik ještě posílila. Ekonomické výkyvy a otřesy pracovního trhu pak ztížily splácení hypoték; postupně se tak hroutil trh nemovitostí a klesla likvidita bank a mnohé z nich pak končily v úpadku. Obdobný kauzální řetězec ziskového fetiše lze ale nalézt i v jiných odvětvích. U finančních ústavů, či spíše v jejich zázemí, se nakumuloval neuvěřitelně vysoký kapitál. Ten by se měl uvolnit a levně vrátit do ekonomiky, a tím nastartovat její růst a rovnováhu.
Řešení problému nerovnosti
„V rozvinutých zemích v posledních třech dekádách prudce vzrostla příjmová nerovnost. Dobře to vystihl slogan protestního hnutí Okupujte Wall Street „My jsme 99 procent“... Především musí existovat jasný systém peněžního přerozdělování od úspěšných k těm neúspěšným. Hlavně pak směrem k dětem těch méně úspěšných.“
Příjmová nerovnost však není jediná. Evidentní a nápadné jsou také majetková, mocenská, sociální, vzdělanostní a jiné disparity. Pramení z vějíře příčin, mimo jiné z globalizace, z technologických změn, vzniku nových a dynamických odvětví, rozložení přírodního bohatství, dislokace průmyslu, vzdělanosti, znalosti, kultury, morálky, ale i podnikatelského predátorství a dalších důvodů. Trvalou divergující silou je ale právě bezbřehé tržní hospodářství, které navrhované spravedlivé přerozdělování neumožňuje. Je to proti jeho principům.
Změna řízení korporací
„Jedním ze základů současného kapitalismu je omezená odpovědnost společností. Důsledkem je neefektivní vedení firem.“
Neefektivita ale nepramení pouze z omezené odpovědnosti. Hybnou silou individuálního, skupinového i firemního konání jsou zájmy. Ve společnostech jsou zájmy rozloženy mezi vlastníky, statutární a exekutivní management. Jedná se ale o boj zájmů než o jejich soulad. Hierarchie zájmů je vždy plná rozporů. Nicméně jejich konstelace predeterminuje dění ve firmě, postoje vlastníků i jednání vedení. Mamon ziskovosti a špatný výkon vlastnických práv, separátní materiální zájmy vrcholového managementu a zejména jejich neohraničenost a bezbřehost v podmínkách neúprosné konkurence a jiných tlaků devastují a ovlivňují efektivitu silněji než omezená odpovědnost společností.
Dnes je již sporné i samotné kritérium úspěšnosti. Ziskovost sama o sobě již nestačí. Zisk je jen třešničkou na dortu, jak poznamenal guru současného amerického managementu Kotler ve svém slavném díle „Chaotika“. Vedle profitability patří ke kritériím úspěšnosti také přežívání, udržitelný rozvoj, organizační kultura, smysluplnost práce, loajalita a v neposlední řadě poctivá, smysluplná a tvořivá práce lidí. K tomu ale firma v čele s managementem musí sama navodit vhodné podmínky. Před nedávnem prohlásil americký finančník G. Soros „Ať zchudnu, jen když přežiju“. V efektivní společnosti musí být poctivá, výkonná a tvořivá práce výhodnější než naopak.
Revize daní
„Daně poskytují zdroje potřebné pro zajištění základních veřejných služeb a mají velký vliv na míru nerovnost. Je třeba změnit systém zdanění. Rovněž je podstatné zajistit, aby bohatí platili daně.“
Jak změnit systém daní, to je vděčné a odvěké téma politiků. Ideální daňový systém totiž neexistuje. Co vyhovuje státu, již méně vyhovuje firmám, co je pro jednu firmu únosné, druhou likviduje. Každý daňový systém je složitý a vyznat se v něm není nikde jednoduché. Proto také vznikli daňoví poradci. Wolfův návrh „zdanit místo příjmu spotřebu a jmění“ je pozoruhodný, ale také neobyčejně složitý. Lze však odhadovat, že v současné mocenské konstelaci světa by na to nedoplatili ti bohatí a mocní.
Daňová morálka a kultura jsou s daňovým systémem spojitá nádoba. V severských zemích, kde je daňové zatížení ve srovnání se světem vysoké, platí ve společnosti konsensus neobyčejně vysoké platební morálky daní. Neplatit tam daně není jen nezákonné, ale vyvolává i společenské odsouzení
Je třeba se bránit plutokracii
„Jedním z největších problémů je vztah mezi boihatstvím a demokratickou politikou. Trhy a politika mají své vlastní pečlivě vymezené sféry. … Politiku je třeba chránit, jinak vznikne plutokracie.“
Vztahy mezi bohatstvím a demokracií jsou teoreticky snadno vymezitelné. V praxi se ale sféry trhu a politiky často a nebezpečně prolínají, obzvláště dnes. Doporučení, že plutokracii je třeba se bránit, lze uvítat. Je to ale neobyčejně těžké, neboť ona již existuje, má obrovskou moc, která nadále narůstá. Regulovat užívání peněz při volebních kláních, jak navrhuje Wolf, stejně jako částečné financování stran z veřejných zdrojů, jsou jistě dobré myšlenky. Prosadit je bude obtížné.
Více globální vlády
Současný kapitalismus je globální. Jak ale regulovat byznys, který působí na globální úrovni? Řešením z dlouhodobého hlediska je pravděpodobně více globální vláda. Je to ale dosažitelné? Nikoli v blízké budoucnosti.
S tím nelze než souhlasit. Bylo by nadějnější, kdyby se národní regulace byznysu – a to nejen v době krize - spojila s regulací na vyšší nadnárodní úrovni. Globalizuje-li se svět, pak je to jediná slibná cesta, byť v daleké budoucnosti. Kdo si ale cíle nevytyčí, ani je nemůže dosáhnout. Je smutné, že na tyto otázky nedaly odpovědi ani fóra v Davosu, ani summity G 8 či G 20, či jiné seance ekonomických vládců světa.