Co se to vlastně děje?

Podíváme-li se do médií, zejména na jejich titulky, sotva zjistíme, co že se to vlastně kolem nás děje. Ponechme teď stranou silnou bulvarizaci většiny z nich a skutečnost, že horké letní měsíce tvoří samy sebou na severní polokouli jakousi "okurkovou sezonu".

Smutné je i to, že chci-li vědět, co se píše o světě, podívám se raději na anglické stránky Al-Džazíry nežli na většinu domácích serverů. I tam se ovšem přetřásá, byť v trochu lépe opečované podobě, "pěna dní", události, které dnes vzbuzují bublání emocí, a zítra po nich neštěkne ani příslovečný český či katarský pes.

Skutečně zajímavé procesy ve společnosti totiž probíhají příliš pomalu, než aby si jich někdo povšiml - trochu jako vrásnění Himálaje, který se také každoročně o nějaký ten centimetr zvýší. I společenské posuny tohoto druhu jsou jaksi "málo sexy" - je to příliš nedynamické. Takovýmto dlouhodobějším souhrnům se v nejlepším případě věnuje sem tam nějaký ten komentátor - zpráv by tak vznikla tak setina z toho, kolik se očekává.