Ropný gigant Shell bude v Česku vysvětlovat antimonopolnímu úřadu okolnosti svého nevídaného propadu cen v některých regionech.
Na cenové válce, při které zaútočil na nejlacinější pumpy sítě Tank Ono například na Mělnicku, Táborsku nebo v Plzni, však není nic nezákonného a prospěje spotřebitelům – soudí v rozhovoru pro IHNED.cz analytik a člen Národní ekonomické rady vlády Jan Procházka.
Zástupce menších pumpařů a šéf Společenství čerpacích stanic Ivan Indráček ale varuje, že válka může zničit další menší prodejce benzinu v okolí. Nemohou si kompenzovat téměř nulové marže vysokými výdělky u jiných pump, tak jako to dělá Shell. Podle Indráčka na cenové válce můžeme prodělat všichni.
IHNED.cz: Postupuje Shell v rozporu se zákonem? Narušuje hospodářskou soutěž?
Procházka: To rozhodne antimonopolní úřad. Ale podle mého právně laického názoru nikoliv – pokud ceny nedotují, ale jen sníží marži, navíc v situaci, kdy nejsou číslo jedna na trhu, nemůže to být narušení soutěže na přeplněném trhu. Ostatně ani v minulosti se kartely naopak velmi vysokých cen v jednotlivých oblastech nepovedlo odsoudit.
Indráček: Podle našeho názoru je jeho chování v rozporu se zákonem, ale jestli tomu tak skutečně je, musí posoudit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Firma, která disponuje velkou sítí a "značkovým" jménem nemůže dlouhodobě prodávat za podnákladové ceny. To se však dnes děje, protože prodejní cena na "válčících" čerpacích stanicích je v podstatě totožná s cenou nákupní. Prodejce tedy negeneruje žádnou marži, kterou by mohl vykrýt náklady. Pokud jde přitom o prodejce, který si takto vzniklou ztrátu může kompenzovat příjmem v jiné lokalitě, lze jeho chování klasifikovat jako snahu o poškození nebo likvidaci lokální konkurence.
IHNED.cz: Komu tahle cenová válka pomůže a komu škodí?
Procházka: Vítězem minimálně v prvním kole bude spotřebitel a z toho nemůžeme mít nic jiného než radost.
Indráček: Nevidím nikoho, komu by mohla pomoci. Její důsledky jsou ale ničivé pro drobné lokální prodejce, kteří doposud odolávali nabídkám na prodej nezdaněného zboží - toho se na českém trhu pohybuje až 15 procent - a kupovali zboží za standardní ceny z tuzemských rafinerií a skladů. Tito prodejci jsou totiž vystaveni rozhodování zda zavřít pumpu, nebo se přidat k táboru podvodníků, a získat tak zboží, které bude cenově "konkurenceschopné". A když vše domyslíme do konce, tak poškozeni můžeme být my všichni občané. Když totiž stát nevybere na daních tolik, kolik by potřeboval, třeba i proto, že se zase na trh dostane o něco více nezdaněného zboží, jednoduše nějakou daň zvýší.
IHNED.cz: Je vůbec potřeba, aby stát nějak víc chránil menší nezávislé pumpaře proti těm velkým gigantům?
Pokud je tato válka vedena zlými úmysly a hlavním úkolem je zničit konkurenci všude, kde to jen půjde, a pak nasadit standardní ceny a vytěžit z celého boje více, pak určitě. Ale podle mého osobního názoru je spíše záminkou marketing, který je s tím vším spojený. Shell byl vždy brán jako prémiová, ale dražší značka. Kvanta článků jej teď ukážou v jiném světle a cena může postupně růst.
Indráček: Děje se to v téměř všude v Evropě a není na tom nic špatného. Nemám tím na mysli nějaká zvláštní ochranářská opatření, ale prosté zachování rovných tržních podmínek, případně obranu proti zneužívání ekonomického postavení. Malé a střední firmy totiž dávají práci většině obyvatel a platí vysoký podíl státem vybíraných daní. To si ti, kteří volají po bezbřehém volném trhu, neuvědomují.
IHNED.cz: Jsou příčinou cenové války rostoucí ceny benzinu a nafty, nebo by k radikálnímu zlevnění přistoupil některý z velkých prodejců typu Shell i bez toho?
Procházka: Vysoké ceny nafty, vysoká spotřební daň a DPH, nízká spotřebitelská poptávka a slabá důvěra v ekonomiku. Někdo tento stav hodlá vysedět a při nižším objemu profitovat z vyšší marže na litr, někdo proti němu bojuje a jde naproti spotřebiteli.
Indráček: Myslím si, že aktuální výše cen pohonných hmot s cenovou válkou nesouvisí. Na českém trhu máme dlouhodobé problémy s prodeji nezdaněného zboží. Ta poctivá část trhu na tuto skutečnost dlouhodobě poukazuje, ale stát nedokázal najít proti daňovým únikům účinnou zbraň. Shell se tedy - podle našeho názoru - pokusil vzít spravedlnost do svých rukou, nedomyslel však konečné důsledky kampaně. Nejvíce postiženými jsou tak paradoxně právě ti, kteří dosud stáli s Shellem v boji proti daňovým únikům na stejné straně barikády.
IHNED.cz: Jak je to s výdělky pumpařů? Je jejich zisk přiměřený, nebo si "mastí kapsy"?
Procházka: Většinou jde o přiměřené zisky. Když vezmeme rozpětí 1–4 koruny na litr, tak se dostáváme do okolí 10procentní marže, a to mi nepřijde jako okrádání spotřebitele či maštění kapsy. Druhou věcí je cena koblihy za 15 Kč na dálnici, ale to už je volba každého zákazníka, zda na tuto hru přistoupí. Pokud nemá děti, může to ustát.
Indráček: Pumpaři si nemastí kapsy minimálně posledních 15 let, ale jakkoli to vysvětlovat mi po přečtení obvyklých čtenářských komentářů na webu připadá beznadějné.
IHNED.cz: Benzin je drahý a v Česku přitom funguje zhruba 3700 veřejných čerpacích stanic. Je to hodně, nebo málo? Nepomohla by k lepším cenám pro řidiče větší konkurence?
Procházka: Konkurence je rozhodně dostatečná. K lepším cenám povede spíše podobný marketing firem, které své marže budou snižovat.
Indráček: V Česku je nejpřesycenější trh v rámci zemí celé Evropské unie. Průměrná česká pumpa prodá ročně 1,4 milionu litrů, průměrná evropská téměř 3 miliony. V Česku je prostě přepumpováno. A díky značně roztříštěnému vlastnictví to vede nikoli k uměle vyhnaným maržím, ale k velmi silné konkurenci na trhu.
