Kdyby se všechny krabice s archivními dokumenty uloženými v depozitářích poskládaly za sebe, naměřili bychom mezi první a poslední 120 kilometrů.

Pro představu: stěhování všech dokumentů ze staré budovy Národního archivu do té současné na pražském Chodově trvalo pět let. Kdyby se nové depozitáře nepostavily, neměli by archiváři dokumenty kam ukládat.

Vzhledem k tomu, že většina zdejších archiválii existuje pouze v jediném exempláři, jsou namístě i důkladná bezpečnostní opatření. V průběhu návštěvy máme dojem, že jde o pevnost. Areál hlídá policie a každý příchozí se musí nahlásit. Teprve pak je vpuštěn do knihovny či badatelny. Bez batohů a jiných zavazadel. Pán sedící za pultem u vchodu do badatelny kvůli toho novinářskou návštěvu okamžitě kárá.

„Jen tak můžeme ohlídat, že se nic neztratí. Badatelna je pod neustálým kamerovým dohledem,“ vysvětluje ředitelka Národního archivu Eva Drašarová.

V několika stovkách archivních fondů, které Národní archiv spravuje, jsou totiž uloženy prakticky všechny listiny, které v české historii něco znamenají. Ať už jde o stovky let staré státotvorné listiny, jako je známá Zlatá bula sicilská, nebo dokumenty, které vyprodukovaly tuzemské úřady v posledních letech.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se