RESPEKT: Nestíháme, každý třetí Čech má i ve volném čase pocit spěchu. Co s tím?

Nemáme čas – to je rozšířený pocit. I přesto, že jsme ho nikdy neměli víc, alespoň v posledních staletích. Délka života se oproti dožití našich pradědů skoro zdvojnásobila a stále méně času nám zabírá práce – ještě v půlce 19. století pracoval dělník i sedmdesát hodin týdně, dnes je pracovní doba čtyřicet hodin. Zároveň ovšem v nejrůznějších výzkumech vychází, že lidé mají pocit spěchu a nestíhání, „neustálý spěch“ je například v Německu podle tamních výzkumů nejčastějším spouštěčem stresu, a němčina zavedla dokonce i nová slova – „zeitnot“ a „zeitarmut“, čili „časová chudoba“. Spěcháme i ve svém volnu – podle pět let staré mezinárodní studie International Social Survey Programme má každý třetí Čech a každý třetí Evropan i ve volném čase pocit spěchu. A stejně jako jedna z účastnic kurzu time managementu, o kterém ještě bude řeč, by hodně lidí svůj životní pocit pojmenovalo: „Vůbec nic nestíhám.“ Co s tím?

Nepečlivě, nevstřícně

V malé učebně pražské vzdělávací agentury Pragoeduca sedí sedm lidí, ochotných dát za odpověď na tuhle otázku deset tisíc korun. Přihlásili se na dvoudenní kurz Time management IV. generace s podtitulem Máte chuť se cítit lépe a prokazatelně dosahovat lepší výsledky?. Samozřejmě, kdo by zrovna tohle nechtěl? Avšak lektor Petr Pacovský, který už od devadesátých let radí manažerům a lidem ve firmách, jak si zorganizovat život, má pro své frekventanty překvapivou zprávu: „Nestíhat je normální,“ říká. Posluchači jsou udiveni, neboť sem přišli proto, aby stíhali. „Byli jsme vychováni k tomu všechno stihnout, takže v opačném případě se cítíme blbě,“ pokračuje lektor. „Jenže v informační době nelze stihnout všechno – neuvidíte všechny filmy, nepřečtete všechny knihy a neuděláte všechnu práci.“ Účastníci, šest mladých mužů a jedna žena, si to poznamenají.