Velká síň strašnického krematoria v Praze byla v pátek od 10:00 hodin místem posledního rozloučení s předním režisérem, scenáristou a pedagogem v oboru animovaných filmů Břetislavem Pojarem.

Tvůrce slavných medvědů od Kolína z cyklu Pojďte pane, budeme si hrát, Zahrady či Jabloňové panny zemřel náhle 12. října, krátce po svých devětaosmdesátých narozeninách.

Rozpracovány měl tři projekty - snímky Moje 20. století, O včelách a vosách a Vánoční balada. Na Katedře animované tvorby FAMU, jejímž byl v roce 1990 spoluzakladatelem, působil ještě vloni.

Na rozloučení ve Velké obřadní síni strašnického krematoria přišli jeho bývalí a současní žáci z Katedry animace pražské FAMU, jíž byl v roce 1990 spoluzakladatelem. Těsně před jeho skonem s ním mnozí oslavili devětaosmdesátiny. Svého učitele milovali, chápali ho jako symbol profesionální filmařiny. Filmová fakulta mu poslala věnec, stejně jako premiér Petr Nečas, Senát a Sněmovna, ministerstvo kultury, místopředseda vlády a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, Akademie múzických umění, Národní filmový archiv, Česká televize a město Kolín.

Pojar se narodil 7. října 1923 v jihočeské Sušici. Po uzavření vysokých škol v roce 1942 byl totálně nasazen jako fázař do studia AFIT, které se mělo stát říšskou konkurencí Walta Disneyho.

Brzy po válce se toto pracoviště změnilo ve Studio Bratři v triku pod vedením Jiřího Trnky. V roce 1946 Pojar s Trnkou odešel do vznikajícího Studia loutkových filmů, kde režijně debutoval o pět let později snímkem Perníková chaloupka.

Pojar stál i za večerníčkem Dášeňka podle Čapkovy předlohy, zpracoval i Trnkovu knížku pro mladší Zahrada.

Pojďte pane, budeme si hrát

To See or Not to See