Filmy uměl dnes zesnulý karikaturista Vladimír Jiránek "dělat" lépe, než jeho večerníčkové postavičky Pat a Mat dokázaly zatlouci hřebík případně postavit zeď. Animované tvorbě se karikaturista Jiránek věnoval pouze dvě desetiletí.

Epizoda to ale byla natolik silná, že ho vynesla mezi nezapomenutelnou elitu českého animovaného filmu. "V jeho filmografii nenajdete nic, co by dodnes nezůstalo aktuální," říká filmová historička Michaela Mertová z Národního filmového archivu.

HN: Jaký byl Vladimír Jiránek filmař?

Jeho spolupráce s animovaným filmem vycházela z kresleného humoru. Výhoda krátkých filmů je obdobná jako u statického vtipu: říci na malém prostoru velmi stručně to podstatné. Českou animaci tedy výrazně obohatil stylem karikaturisty a vlastně i tematicky, když začal spolupráci s režisérem Václavem Bedřichem na úspěšných groteskách jako  Automatic či Pivo přes ulici. Své vtipy vlastně oživil a rozvedl. Takže témata zůstala stejná, jakými se zabýval vždy, tedy nadčasová: každodenní život člověka a civilizační problémy. A také ekologie, které se věnoval dřív, než se stala populární. V jeho filmografii nenajdete nic, co by nezůstalo aktuální.

HN: Například?

Když se před několika lety probíraly problémy s chovem slepic v malých klecích, tak jsem si vzpomněla na pana Jiránka, který se tím zabýval už v sedmdesátých letech ve filmu Co jsme udělali slepicím oceněném tehdy na Berlinale Zlatým medvědem. V jeho ekologických tématech i po letech nacházím další významy, byl to velký vizionář.

HN: Máji jeho filmy obdobu v české nebo i světové animaci?

Nemají. Byl osobitým tvůrcem. Nebyl jediným karikaturistou, který spolupracoval s animovaným filmem. 
Například na Slovensku točil kreslené filmy také velký karikaturista Viktor Kubal, ale jeho styl i humor byl samozřejmě jiný.

HN: Kresba Vladimíra Jiránka je zjednodušená, lehce čitelná, jako by nedotažená...

Ano, je nedotažená. Ale když porovnáte jeho kreslený humor s filmy, tak uvidíte, že kresbu přizpůsoboval technologii animovaného filmu, přesto pocit nedotaženosti zůstal. Ačkoli sám neanimoval, jsem přesvědčena, že jeho podíl na tvorbě gagů byl vyšší, než jen ten, že odnesl kresby do studia.

HN: Jsou jeho filmy tak populární, protože byl známým karikaturistou, nebo obstojí samy o sobě?

Obstojí i samy o sobě. Třeba obliba jeho večerníčků Králíci z klobouku nebo Pat a Mat nesouvisela s kresleným humorem. Děti netušily, že Vladimír Jiránek je autorem vtipů.

HN: Jaký je rozdíl mezi filmy, na nich se podílel jen jako výtvarník, a těmi, které později i režíroval?

Kvalitativní rozdíl, co se týká výtvarna, námětu, režie i technického zpracováni, je nerozpoznatelný. Trochu je ale patrný rozdíl u pokračování večerníčků Králíci z klobouku a Pat a Mat po roce 2000. Nejsem si jista, nakolik na nich pan Jiránek spolupracoval.

HN: V devadesátých letech Vladimír Jiránek film opustil a už se k němu nevrátil. Proč?

Není to nic neobvyklého. Málokterý tvůrce se věnuje jen animovanému filmu. Také Jiří Trnka střídal film a ilustraci. Ale Vladimír Jiránek spíš měl po roce 1989 pocit, že noviny jsou ten správný formát, kterému se chce věnovat. Je také možné, že filmové náměty, s nimiž přišel, nebyly přijaty.

A nesmíme zapomenout, že po změnách v roce 1989 se výroba animovaných filmů omezila. A pan Jiránek nebyl z tvůrců, kteří by sháněli peníze na svůj film u soukromých sponzorů a společností. Podílel se pak už jen na několika reklamách.

HN: Jakou pozici má Vladimír Jiránek v české animaci?

Obohatil ji tématicky i stylově a karikaturou doplnil tu širokou škálu českých tvůrců, díky níž si česká animace po druhé světové válce získala tak vysoké renomé. Česká animace není jeden styl, který by všichni napodobovali, ale je to velké množství stylů i námětů - což je ve světe vysoce hodnocené specifikum.

HN: Které z Jiránkových filmů jste si oblíbila?

Pivo přes ulici, Co jsme udělali slepicím, Zprávu o stavu civilizace.

HN: Nejsou to ale vlastně drsné filmy?

Nad filmy Vladimíra Jiránka se bavím vždy i těmi věcmi, které jsou v podstatě velmi tragické - jak se chováme k životnímu prostředí, k sobě navzájem. Je to český "způsob", že se smějeme i věcem, nad kterými bychom měli spíš plakat. Patří to k naší kultuře.

A pan Jiránek to uměl vystihnout velmi dobře. Vzal tužku a jeho neukončená linka někdy řekla víc, než článek v novinách nebo dvouhodinový film. V nadsázce mě napadá taková historická paralela: Kdybychom dnes některé jeho kritické filmy vytáhli na veřejnost, tak by "skončily v trezoru".

Související