Případ je to podivný, jelikož zemědělci, kteří dodávají mléko a jsou organizováni v tomto spolku, mají smlouvy tu s téměř monopolním výrobcem v majetku zemědělců samotných, tam s tím alternativním výrobcem.

Je trestání alternativního výrobce ryzí demonstrace moci? “Nebudete-li od nás kupovat mléko, nebudeme se k vám odjednávat za účelem pořádání schůzí”. Někdo by to snad označil za projev malichernosti a nezralosti, nicméně stále za mocenský boj.

Po hanebném fiasku z loňska, kdy téměř monopolní výrobce nebyl s to, aby dodával zákazníkům dostatek másla, by si jeden myslel, že by se snažili, aby o sobě moc nedávali vědět. Je tomu ale naopak – nebývalou silou vyjíždí proti konkurenci. To je snahou téměř monopolního výrobce o více a vyšší celní sazby na dovážené sýry. Podle názoru tohoto výrobce je v regálech norských obchodů zahraničních sýrů příliš mnoho, což může ohrozit prodej norského brie, camembertu a značek jako Jarlsberg a Norvegia, a proti tomu jsou mu zbraní zvýšené celní sazby.

Toto je z několika důvodů podivné. Spotřebitelé a spotřebitelské organizace stále volají po větší rozmanitosti výběru v obchodech, a když to příjde, navzdory četným a vysokým clům na dovoz, má se to najednou zastavit či udělat, aby to bylo ještě dražší. Jako kdyby v Norsko mělo stačit pár druhů sýra.

Jádro problému je v tom, že Norové, byť stále pijí nejvíce mléka na světě (starý zvyk také dobře živený propagací výrobců i státu), pijí ho stále méně, což vytvořilo a vytváří obrovský přebytek mléka, jež si výrobci částečně vyřešili tím, že prodávají sýr Jarlsberg za dumpingové ceny v USA. Odhad nanečisto svědčí o tom, že norští daňoví poplatníci ročně dotují americké spotřebitele tohoto sýra částkou kolem miliardy norských korun.

Jsou to tedy ohledy na mlékaře, kteří hrají rozhodující úlohu a ne ohledy na spotřebitele.

Norský agrární svaz dělá cokoliv, aby udržoval nadvýrobu mléka, a je přitom velice úspěšný. Na druhou stranu je ale mimořádně šikovný snad nejen v rámci Norska, pokud jde o inovaci a vývoj produktů, např. nových variant sýrů, jogurtů, mléčných nápojů atd., aby se zbavil přebytku, byť to nestačí.

Výsledkem ochranářské politiky je kromě škod způsobených zahraničním výrobcům za to, že jsou vytlačováni z norského trhu ven, resp. nemohou nebo neodváží si na něj vstoupit, mj. scházející rozmanitost výběru, jaký si norští spotřebitelé přejí. Místo toho, aby kritika směřovala na agrární svaz, výrobce a zemědělskou poltitiku obecně, jsou potravinářské řetězce kritizovány za to, že toho nedělají dost.

Pokud jsou zahraniční sýry kvůli dovozním clům dražší, pak bude v regálech nových sýrů méně.

Norské mléko je výtečné a pochází ze zvířat, jež se pasou za čerstvého vzduchu v jednom z nejčistějších prostředí Evropy, ale je ho příliš, a proto jsme všichni, kteří kupujeme své potraviny v místních krámech, nuceni jíst několik málo variant sýrů, z nichž jsou některé snad poněkud nevýrazné a nudné, což vede ke znuděným spotřebitelům, jež se cítí být nejen o něco ochuzováni. A s tímhle viníci utečou. V r. 2012.