Stát se zhruba před rokem rozhodl, že už je dost těch, kteří podle jeho představ neplatí řádně daně. Ministerstvo práce a sociálních věcí tak zahájilo tažení proti firmám, ve kterých pracují nikoli zaměstnanci, ale malí podnikatelé na živnostenský list. Důvod je prostý - daňové a odvodové zatížení takovéhoto živnostníka je (v hladině okolo průměrného příjmu) zhruba o polovinu nižší než zaměstnance. Rozpočet tak přichází o peníze.

Tato zdánlivě jednoduchá a logická rovnice má ale jednu trhlinu, kterou je nezaměstnanost. Bylo už mnohokrát spočítáno, že náklady státu na nezaměstnané jsou ve svém součtu vyšší než ztráta z nižších odvodů malých podnikatelů. Přesto nadále trvá lítý boj úředníků proti nim a firmám, které je "zaměstnávají". Prováděné kontroly by se daly mnohdy nazvat šikanou, na kterou firmy reagují redukcí svých stavů. Vyhození živnostníci pak často rozšiřují masu nezaměstnaných, což stát zase stojí peníze.

Je to cesta špatným směrem. Rozumně regulovaný švarcsystém může podle mého názoru pomoci nastartovat ekonomiku a spolu s flexibilnější úpravou pracovního poměru přispět k tomu, aby se státní kasa zase rychleji plnila. Doufám, že tato zdravá úvaha, ke které se nedávno přihlásil i premiér Petr Nečas, zvítězí nad touhou pracovní trh přísně regulovat a podrobit represi za každou cenu. V posledních dnech se totiž objevují zvěsti o připravovaných změnách zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, a to právě v liberálním duchu. Snad budou tyto změny dotaženy do finále a šlapání kontrolorů po velkých i malých firmách skončí.

Vždyť už v 17. století osvícený francouzský ministr financí Jean Baptiste Colbert řekl: "Vymáhat daně znamená škubat husu tak, abychom získali co nejvíce peří s co nejmenším syčením." Možná by bylo dobré se nad tím zamyslet. Zdá se, že někteří už začali.

(Viz též Pomohla novelizace zákoníku práce firmám? Jen papírově)

Martin Švéda
partner společnosti Rödl & Partner

Související