Když se chce dostat Vietnamec či Rom v Česku alespoň k jednomu pracovnímu pohovoru, musí obeslat dvakrát nebo třikrát více inzerátů než ostatní. A je přitom úplně jedno, co umí a jakou má praxi.

Jeho životopis je ze hry dříve, než se k informacím o studiích či zkušenostech někdo dostane.

"Personalista se často rozhoduje už u jména, které signalizuje etnikum, jestli číst dál. Pozvali byste na pohovor Tomáše Nováka, nebo jeho spolužáka Haie Kima? Zjistili jsme, že jako personalisté byste si životopis Haie Kima ani nepřečetli. To, že je jeho rodným jazykem čeština a že vystudoval stejnou školu jako Novák, byste tak nikdy nezjistili," popisuje Filip Matějka, absolvent prestižní americké Princeton University.

Spolu s týmem kolegů – Vojtěchem Bartošem, Michalem Bauerem a Julií Chytilovou – z pražského akademického institutu CERGE-EI a Institutu ekonomických studií FSV UK analyzoval stovky takových výběrových řízení.

Popsané chování je přitom podle nových směrů v ekonomii a psychologii celkem pochopitelné. Lidé jsou přesycení informacemi, a tak automaticky zjednodušují a hledají jen tam, kde na základě stereotypů předpokládají, že nejsnáze najdou.

"Jméno může být nositelem stereotypu velmi snadno. Přitom je to informace, kterou kandidáti na pracovní pozici uvádějí jako první," popisuje Michal Bauer, který na nové teorii zvané Diskriminace z nepozornosti také pracoval.

Jenže právě takové řazení informací v CV způsobuje, že tradiční rada napsat co nejobsáhlejší a nejkvalitnější životopis v praxi nemusí pro úspěch stačit. Namísto toho formulář, který začíná získanými diplomy či praxí, může dostat alespoň v prvním kole všechny zájemce o práci na stejnou startovací čáru.

Mladí ekonomové proto nyní plánují vyrazit na mezinárodní konference a vysvětlovat, jak důležité je změnit zaběhlý způsob, který ústí v diskriminaci, platové rozdíly či společenské vylučování.

Podnikatelské rady a tipy

Jak poznáte, že uchazeč v životopise lže?

To a další rady pro podnikatele najdete na portálu pro malé a střední firmy ProByznys.info v rubrice Lidé

"Když to zjednoduším, doteď se všude na světě tvrdilo, že kdo chce diskriminovat, bude to dělat vždycky, a nemá cenu to řešit drobnými úpravami procesů. My však říkáme, že stačí oddálit tu chvíli, kdy diskriminace vzniká, a možná vůbec nepřijde," shrnuje Michal Bauer závěry, které vycházejí z analýzy stovek různých výběrových řízení na nejrůznější pozice.

Jméno až v druhém kole

O tom, aby se jména začala k profesním životopisům přiřazovat až ve druhém kole, chtějí ekonomové přesvědčit i tuzemské úřady a firmy. "Na rozdíl od regulací, které je často dusí, to bude jen malá změna. Ovšem pro diskriminované na trhu práce může mít zásadně pozitivní dopad," shrnuje Filip Matějka.

Pokud k tomu opravdu dojde, Česko se zároveň připojí k nejnovějším trendům, o nichž se nyní začíná v oblasti rovných šancí mluvit i ve světě. Příkladem je belgická státní správa nebo některé velké firmy v Británii. Čeští ekonomové však teprve nyní poskytují argumenty, proč taková opatření dávají smysl, a zároveň popisují, jak přesně mají vypadat.

Související