EKONOM: Amnestie, Německo, krize eurozóny... Osm úkolů pro nového prezidenta

Pravomoci českého prezidenta jsou relativně omezené, schopný politik si však i ve vytyčených mantinelech najde dostatek prostoru, v němž může uplatnit svoji moc a autoritu. K tomu, aby to potvrdil, dostane Miloš Zeman ve funkci prezidenta příležitostí více než dost.

Týdeník Ekonom vybral některé důležité momenty domácí i světové politiky, které nově zvoleného prezidenta ve funkci čekají.

1. Nový Ústavní soud

První významnou pravomoc, jež je s prezidentským úřadem spojena, si nástupce Václava Klause vyzkouší už velmi brzy. V letošním roce, v rozmezí měsíců srpna až prosince, vyprší desetiletý mandát hned sedmi ústavním soudcům včetně předsedy Pavla Rychetského či místopředsedy Pavla Holländera. Ústavní soud už nyní pracuje v neúplném složení, do plného stavu patnácti mužů a žen zbývá obsadit tři místa (což může stihnout ještě Václav Klaus). Najít hned sedm, případně deset vhodných kandidátů nebude pro nového prezidenta snadné. Je proto velmi pravděpodobné, že řada ze současných soudců získá nominaci na nový mandát, byť by jej (jak předesílá například Pavel Rychetský) pravděpodobně nenaplnili v celém desetiletém rozsahu. Obměna Ústavního soudu bude pokračovat i v následujících letech. Třem soudcům mandát skončí v roce 2014, dalším dvěma o rok později. Zeman tvrdí, že Rychetský je dobrým předsedou soudu, o ostatních jménech zatím mlčí.

2. Vztah k Německu

Finiš před druhým kolem prezidentské volby opět po čase v české politice zahrál na xenofobní strunu, na démonické Benešovy dekrety či domnělé nároky sudetských Němců. To, co se zdá jako dávno překonaná kapitola česko-německých vztahů, se v české politice dle potřeby opakovaně vytahuje. I tak ale nadále platí, že vztahy s Německem, ať již politické či ekonomické (třetina exportu z Česka směřuje právě k západním sousedům), jsou nejlepší v historii. Epizody ze závěru kampaně by na tom neměly nic změnit. A dá se očekávat, že jedna z prvních cest nového prezidenta povede právě do Německa.

3. Vývoj v EU a krize eurozóny

S vývojem v Německu, kde na podzim proběhnou parlamentní volby, úzce souvisí i osud Evropské unie a eurozóny, což i v následujících pěti (a více) letech zůstane zásadním tématem, jež se úzce dotýká i českých zájmů. Prezident je aktivním účastníkem české zahraniční politiky, může Českou republiku zastupovat například na vrcholných summitech Evropské unie i v dalších mezinárodních organizacích, podle ústavy "sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy". Lavírování prezidenta Václava Klause kolem podpisu Lisabonské smlouvy ukazuje, že i tato zdánlivě nenápadná pravomoc českého prezidenta může držet v napětí celou Evropu. Od Klausova nástupce se v Evropě očekává, že "bude jiný než Klaus". I prestižní list The Financial Times napsal, že Evropa si po odchodu "popudlivého prezidenta, který jednou přirovnal Evropskou unii k Sovětskému svazu", oddechne. Faktem je, že Klaus do unijní debaty vnášel kriticko-kverulantský duch, který ale může někomu – coby osvěžující a raritní prvek – naopak chybět. Názory a postoje nového českého prezidenta budou více v souladu s evropským hlavním proudem. Zeman se označuje za příznivce Evropské unie a eurofederalistu, ale zároveň obhájce českých národních zájmů, pod což se dá ovšem ad hoc skrýt prakticky cokoli.