To, co biologie označuje za "pastevní les", můžeme vidět ve Středomoří i různě jinde po světě skoro na každém kroku. Když se dostanou pastýři do kdysi neobývané lesnaté krajiny, nastane velmi brzy kácení a vypalování, aby bylo více volného místa pro jejich stáda. Jsou to většinou lidé prostí, nejen bez ekologického vzdělání, ale také bez technologického vybavení a umanutosti, takže vyklučí tu kousek, tam kousek, ale poměrně dost stromů zůstane ještě stát, zvláště těch velkých, na které si se svými sekerkami netroufli.

Po několika desetiletích, či spíše staletích uvidíme přesně to, po čem touží srdce milovníků turismu i krajinomalby - sem tam stojí sukovitý a bizarně rozeklaný dub-velikán, pamětník starých časů, navíc nestíněný žádnými dalšími spoluduby, takže na paloučku či skalce krásně vynikne. Fotoaparáty cvakají a paleta romantického malíře se třísní barvami tlačenými z tub. Bedlivější pozorovatel však vidí, že žaludy visí na jeho posledních ratolestích nadarmo.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se