Nárok na odstupné a proplacení nevyčerpané dovolené při zániku zaměstnavatele

Vážená tazatelko,

zánik zaměstnavatele je dle ustanovení § 52 zákoníku práce důvod, pro který lze dát zaměstnanci výpověď. Co se týče odstupného, dle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z tohoto důvodu (§ 52 písm. a) až c)) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Co se týče proplacení dovolené tak dle § 222 odst. 2) zákoníku práce platí, že zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Jestliže tedy vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že bude-li Vám dána výpověď z důvodu zániku zaměstnavatele (nebo uzavřete dohodu o skončení pracovního poměru z téhož důvodu) náleží Vám odstupné ve výši závislé na délce trvání pracovního poměru a také Vám zaměstnavatel proplatí nevyčerpanou dovolenou.