Budoucnost vás bude hodnotit laskavěji, než to vypadá dnes, řekl v květnu 1997 suverénní vítěz britských voleb Tony Blair do telefonu poraženému premiérovi a vůdci konzervativců Johnu Majorovi. Toryové tenkrát prohráli volby nejhůř v historii. Jejich slabý vůdce nedokázal ukočírovat rozhádanou stranu, ničenou obrovským množstvím nejrůznějších skandálů – od korupčních až po sexuální. Období let 1992–1997 dostalo i v češtině hezky znějící název "sleaze", takže tu analogii už snad není potřeba vysvětlovat dál.

Petr Nečas se konečně svým oblíbeným britským konzervativcům velmi přiblížil. Jestli se na něj skutečně historie bude dívat za pár let přívětivěji, není jisté, ani s tím Majorem to není tak slavné, jak mu kdysi sliboval Blair. Jen tím vlastně chceme Petru Nečasovi jeho odchod trochu zpříjemnit – každý den, kdy by ještě zůstával ve svém úřadě, by jej od možnosti, že si na něj lidi jednou vzpomenou i jinak než optikou dnešního dne, jen vzdaloval. Což by možná bylo trochu nespravedlivé. Přece jen, je jistý rozdíl mezi Nečasem a Stanislavem Grossem.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se