Na odkalištích u uhelných elektráren se soustřeďují ohrožené druhy hmyzu, protože popílek živočichům nahrazuje mizející písčiny. Biologicky nejcennější plochy u továren či tepláren by se proto měly zachovat.

Vyplývá to ze zjištění týmu vědců z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd a přírodovědeckých fakult Karlovy a Jihočeské univerzity, jejichž studii zveřejnil odborný časopis Biological Conservation.

Vědci zkoumali popílková odkaliště u elektráren ve Chvaleticích a v Opatovicích ve východních Čechách.

"Na obou odkalištích bylo nalezeno celkem 227 druhů blanokřídlého hmyzu, z nichž je plných 72 druhů na našem území ohroženo. Ještě významnější však je, že čtyři z těchto druhů jsou na území ČR považovány za vyhynulé a dalších 13 druhů je u nás kriticky ohroženo," uvedli vědci v tiskové zprávě s tím, že obě lokality tak svým významem pro ochranu středoevropské přírodní rozmanitosti převyšují i leckterá chráněná území.

Mezi blanokřídlé patří kromě méně známých druhů i například vosy, včely a mravenci.

Popílek jako písčiny?

V popílkových odkalištích nacházejí útočiště zejména druhy, jejichž přirozeným prostředím jsou písčiny. Ty však ve střední Evropě rychle mizí a náhradu nacházejí někteří živočichové právě v jemném popílku. Na odkalištích mají navíc klid, je sem totiž zakázán přístup. Ohrožené druhy nalezli přírodovědci už dříve také v různých těžebních prostorech.

"Na rozdíl od kamenolomů nebo výsypek je však situace s odkališti složitější a je nutný další výzkum obnovy těchto míst, který by vhodně skloubil ochranu lidského zdraví a ochranu biodiverzity," upozornil Robert Tropek z Entomologického ústavu. Popílek je kvůli své vysoké prašnosti pro životní prostředí nebezpečný a jeho skládky jsou spojované se zcela zdevastovaným územím.

Při rekultivaci odkališť se však zpravidla celá plocha zaveze zeminou, čímž se zlikviduje i ohrožený hmyz. "Přesto se zdá, že alespoň na biologicky nejcennějších plochách je možné větrné erozi zamezit a zároveň je zachovat pro ochranu přírody," uvedl Jiří Řehounek z českobudějovického sdružení Calla, díky němuž se při rekultivaci složiště popílku v Hodějovicích podařilo nechat některé vybrané plochy obnažené.

Odkaliště by tak podle přírodovědců mohla sloužit jako zdroj specializovaných druhů, přičemž badatelé věří, že postupně se budou obnovovat přírodní písčiny a další zaniklé typy přirozeného prostředí.

Související