Ačkoliv kabinet Jiřího Rusnoka zdůrazňuje, že chce být jen vládou udržovací, již v srpnu bude stát před téměř historickým rozhodnutím. Ministerstvo obrany pro něj přichystalo materiál, který navrhuje privatizaci vojenského opravárenského podniku v Novém Jičíně – vůbec poslední ze státních továren, které kdysi sloužily k servisu armádních vozidel.

„I když tento podnik nadále nese v názvu slovo vojenský, ve skutečnosti se již dlouho věnuje především civilní výrobě pro soukromé zákazníky. Nemá proto žádný smysl, aby nadále zůstával ve vlastnictví státu,“ vysvětluje generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita.

VOP 25 Nový Jičín

1,1 miliardy korun

S takovými tržbami počítá podnik v letošním roce. Z toho 320 milionů korun představují armádní zakázky, zbytek výroba pro civilní zákazníky.

65 milionů korun

Zhruba tolik by měl činit podle odhadů letošní zisk společnosti.

750 zaměstnanců

pracuje nyní v novojičínských opravnách, z toho přibližně 430 je výrobních dělníků.

440 000 metrů čtverečních

tvoří celková rozloha areálu opraven včetně přilehlých pozemků.

V opravnách dnes pracuje 750 lidí a pro Novojičínsko představují jednoho z nejvýznamnějších zaměstnavatelů. Armáda očekává, že by prodej mohl vynést až miliardu korun. „Nenabízíme jen haly a stroje. Podnik má zajímavé výrobní programy a nasmlouvanou řadu partnerů. Prodával by se tedy celý rozjetý byznys,“ dodává Vylita.

Plán na privatizaci opraven vznikl ještě na sklonku éry Nečasova kabinetu a nyní se už jen dolaďuje. Na stůl Rusnokovy vlády by se měl dostat, pokud úřednický kabinet za dva týdny získá důvěru v Poslanecké sněmovně.

Nového vlastníka opraven pak chce ministerstvo obrany vybrat v soutěži, která by měla proběhnout letos na podzim.

Státní firma pro soukromníky

Vojenské opravny v Novém Jičíně vznikly krátce po druhé světové válce a dlouhá desetiletí se zaměřovaly na servis tanků ruské výroby. Po rozpadu federace si přibraly také civilní zakázky, například výrobu velkých kovových dílů pro stavební vozidla.

Česká armáda podnik v posledních letech využívala především už jen na montáž nasmlouvaných transportérů Pandur, která však letos končí. „Také tento program nahradíme civilní výrobou. Na lince původně určené pro Pandury začneme od podzimu kompletovat vysokozdvižná vozítka pro zvedání těžkých kontejnerů,“ říká ředitel podniku Adolf Veřmiřovský.

Význam armádních zakázek tím podle něj poklesne na minimum. „Po ukončení dodávek Pandurů budou vojenské programy u nás zaměstnávat maximálně tak patnáct dělníků. Devadesát procent tržeb už bude tvořit běžná strojírenská výroba,“ dodává ředitel.

To je ostatně také další argument, kterým ministerstvo obrany obhajuje chystanou privatizaci. „Státní vlastnictví ten podnik vyloženě brzdí,“ říká Vylita.

VOP 25 Nový Jičín

– Podnik v minulosti oficiálně označovaný jako VOP 025 má v současnosti dva provozy poblíž Nového Jičína – lokalitu Šenov a Bludovice. Dělí je zhruba 10 kilometrů.

– Do letošního roku byl podnik sloučen také s opravnami ve Šternberku a výzkumnými ústavy ve Vyškově, Slavičíně a Brně. Ty se však postupně vyčlenily.

– Z armádních programů je dnes nejvýznamnější montáž transportérů Pandur, ta však letos končí.

– Civilní programy tvoří například výroba lžic, podvozků a nádrží pro bagry a další stavební stroje.

– Mezi zákazníky opraven patří třeba americký výrobce bagrů a buldozerů CAT nebo německá firma Linde, pro kterou bude podnik od podzimu vyrábět speciální vysokozdvižné vozíky.

Zájem z Kopřivnice

Problémem nicméně je, že i když dnes opravny pracují především pro soukromníky, musí se nadále chovat jako státní podnik. To například znamená povinnost nakupovat podle zákona o veřejných zakázkách. „Dostáváme se často do paradoxní situace. Zákazník nám nadefinuje, jaké konkrétní materiály máme použít, jenže my je nemůžeme jen tak koupit, protože je formálně musíme vysoutěžit, což samozřejmě vždy zabere nějakou dobu,“ tvrdí Veřmiřovský.

Pro privatizaci opraven dnes ministerstvo zvažuje dvě různé cesty: buď prodej zájemci, který za ně jednoduše nabídne nejvíce, nebo tomu, kdo předloží nejvhodnější podnikatelský projekt. „U té druhé cesty bychom podnik mohli prodat zájemci, který by se zavázal, že například zvýší zaměstnanost,“ vysvětluje Vylita.

O koupi továrny se už začalo zajímat několik vlivných hráčů. Jedním z nich je podle informací HN kopřivnická automobilka Tatra. Oficiálně však její vedení mlčí. „Komunikace Tatry s partnery v soukromém i veřejném sektoru je důvěrná a veřejně se k ní nevyjadřujeme,“ reagoval na dotaz mluvčí automobilky Andrej Čírtek.

Česká armáda ještě v první polovině devadesátých let vlastnila devět opravárenských podniků. Ty postupem času buď privatizovala, nebo skončily v konkurzu. Prozatím poslední závod prodala začátkem letošního roku – podnik ve Šternberku získala za 150 milionů korun firma Excalibur Army, kterou vlastní spolumajitel kopřivnické Tatry Jaroslav Strnad.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.