Konec politiky, zpátky k právu

To, že druhý nejvýše postavený státní zástupce v zemi, Ivo Ištvan, se během dvou dnů dočkal podpory hlavy státu i svého šéfa, nejvyššího státního zástupce, má politický i symbolický význam. Prezident Miloš Zeman tím jde do přímého střetu s ODS, která podporuje svého bývalého předsedu Petra Nečase v boji proti "prokurátorům", kteří se prý utrhli ze řetězu a mstí se ODS. Pro prezidenta to bylo lehké rozhodnutí, snadná kořist, podporou Ištvana nemá co ztratit, neboť mínění veřejnosti, přesvědčené o tom, že politikou prosakuje korupce úplně všude, je na jeho straně.

Prezident Zeman jako tradičně opakuje svou maximu "padni, komu padni", kterou mimochodem donedávna zastával i Petr Nečas, než se objektem policejního zájmu stala Jana Nagyová. Přesto se nedá říct, že by prezidentův vstup do dění bylo možné vykládat čistě morálně, jako pouhé připomenutí, že politici do práce justice a policie prostě nemají mluvit. I prezident se jako politik přece nyní otevřeně staví na jednu stranu sporu. V citlivé věci - v hádce o to, zda některé činy politiků jsou "jen" nemravným politickým byznysem, nebo i trestným činem - téměř explicitně podporuje stranu nároku trestního práva.