Nynější tuzemská politika je velmi rozbouřená a složitá, říká ústavní soudce Vojen Güttler. A Ústavní soud by se vůbec neměl pouštět například do rozhodování, které se dotýká práva sestavovat vládu, říká Güttler v rozhovoru pro IHNED.cz.

Zaznívají hlasy, že ÚS v poslední době příliš ovlivňuje politické dění. Souhlasíte s tím, nebo ne?

Ano i ne. Ústavní soud nikdy nezahajuje řízení z vlastní iniciativy. Vždy musí být oprávněný navrhovatel – třeba skupina poslanců, senátorů nebo obecný soud. Jestliže skupina senátorů nebo poslanců navrhne zrušení zákona, tak velmi často to má politickou povahu, protože tu má většina zákonů. Takže taková je i povaha rozhodování Ústavního soudu.

ÚS se nemůže rozhodnout, že se věcí zabývat nebude, protože je příliš politická?

Samozřejmě, že může, ale vždy záleží na konkrétních okolnostech. Většinou navrhovatel předkládá argumenty v tom směru, že to či ono ustanovení nebo celý zákon je v rozporu s ústavním pořádkem. Je velmi těžké určit, kdy by se ÚS dostal do politické úvahy, a kdy ještě ne.

Jak hodnotíte současnou politickou situaci?

V současnosti je politika velmi složitá a velmi rozporuplná. Pokud něčeho lituji v souvislosti s mým odchodem z ÚS, tak toho, že už se nebudu moci aktivně podílet na rozhodování o návrzích, které nepochybně během několika měsíců nebo týdnů přijdou a budou reflektovat rozbouřenou politickou hladinu, která tady dnes je. Může to být třeba otázka vymezení imunity poslanců a senátorů.

Kvůli přímě volbě se ústava měnit nemusí

Myslíte si, že se v souvislosti s přímou volbou prezidenta měla změnit ústava tak, aby podrobněji upravovala pravomoci prezidenta?
V současné době si to nemyslím. Mám za to, že ústava jako základní zákon by neměla být novelizována příliš často. Je to ale otázka do velké míry politická. Pokud se politické orgány o změně shodnou, tak to udělají. Je to otázka výkladu ústavy. Pokud by došlo k nějakému sporu, který by měl řešit ÚS, pak by ten o tom rozhodl.

Vojen Güttler

- narodil se v roce 1934 v Praze

- po maturitě čas pracoval v Jáchymovských dolech

- rigorózní zkoušku vykonal roku 1967

- spoluzakladatel Občanského fóra na svém pracovišti

- od 1992 soudce Ústavního soudu ČSFR

- 1993 - 2013 soudce Ústavního soudu ČR

Pokud by úřednický kabinet Jiřího Rusnoka vládl víc než měsíc bez vyslovení důvěry a prezident nepověřil sestavením nové vlády nikoho jiného, chce se místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová obrátit na Ústavní soud. Co si o tom myslíte?
Ústavní stížnost může podat jenom fyzická nebo právnická osoba proti konkrétnímu rozhodnutí orgánu veřejné moci. Zatím si nedovedu představit, co vlastně má paní Němcová přesně na mysli, co přesně by chtěla napadnout tak, aby to ÚS mohl rozhodout, aby to spadalo do jeho kompetence.

Co by v tomto případě do kompetence ÚS spadalo?
Toto už je také politikum. Zatím nemám pocit, že by v tomto případě bylo možno podat kvalifikovaný návrh k ÚS. Vzhledem k tomu, že je to politická věc a může se hodně měnit, upravit, tak proto bych se k tomu blíže vyjadřovat nechtěl. Podle mého názoru je to tak politická věc, že by do ní podle mého názoru ÚS vůbec vstupovat neměl.

K sestavování vlády by se Ústavní soud vyjadřovat neměl

Co by se podle vás stalo, pokud vláda důvěru nezíská a prezident opět nepověří sestavením kabinetu politika, který tvrdí, že má sněmovní většinu?
Toto je také podle mého názoru natolik politická věc, že by se k ní ÚS vůbec vyjadřovat neměl. Ovšem někteří z mých kolegů mohou mít poněkud jiný názor. Takovou věc ÚS za celou dobu své existence neřešil. Soudci by se tedy sešli, podumali, a pokud by měli stejný názor, jako já, tak by řekli, že zde není dána kompetence ÚS. Ale na takto obecnou otázku se špatně odpovídá.

Které případy z doby svého působení na Ústavním soudu považujete za nejdůležitější?
Jedním z nejdůležitějších je návrh na zrušení zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který jsme zamítli.

Další významná kauza byly tzv. Benešovy dekrety, kde jsem pracoval na návrhu zrušení některých ustanovení.

U druhého ÚS, tedy v posledních deseti letech bych řadil mezi nejvýznamnější zaprvé Lisabonskou smlouvu, návrh na zrušení 33 ustanovení zákoníku práce a návrh, na základě něhož uložil ÚS obecným soudům, aby informovaly potencionálního žadatele o tom, kteří z jejich soudců byli k 17. listopadu 1989 členy nebo kandidáty KSČ, což byly moje případy.

Další významný nález se týkal tzv. Topolánkova batohu. Úplně v poslední době byly tři velmi zásadní kauzy, které hodně rozčeřily hladinu veřejného mínění.

Zaprvé to bylo majetkové vyrovnání s církvemi, zadruhé amnestie prezidenta Klause a nakonec návrh skupiny senátorů na to, aby ÚS vyslovil, že se prezident Klaus dopustil velezrady.

Jak hodnotíte svoje působení na Ústavním soudu?
Před dvaceti lety jsme začínali v podstatě na zelené louce, výhodou bylo to, že se většina z nás poměrně dobře znala a měli jsme i srovnatelný ideový background. Už v prvním ÚS jsme vypracovali některé základní doktríny, se kterými ústavní soud pracuje i nyní.

Související