Ekonomika se s pravdou a láskou nevylučuje

Česká zahraniční politika včera zažila vzorový, takřka pohádkový den. Ministr Jan Kohout předvedl, jak by v praxi měla vypadat ekonomická diplomacie, když v Atlantě v Georgii svoji přítomností zaštítil otevření tamní americké pobočky české kovo-zpracovatelské firmy Alba-Metal/Albaform, vyrábějící drátěné rámy do autosedaček a zasobující takto americké provozy automobilek BMW, Mercedes a Volkswagen.

V New Yorku pak čeští diplomaté včera patřili mezi zhruba třicet zástupců států a nevládních organizací, kteří se účastnili více než hodinové diskuse s americkým prezidentem Barackem Obamou. Nešlo o nějaké hromadné setkání na začátek letošního výročního zasedání OSN, ale o kulatý stůl, kam Bílý dům pozval vybrané země, jež se angažují v podpoře občanských společností. České diplomacii se tak znovu potvrdilo, že její setrvalý polistopadový akcent na občansko-právní agendu má smysl, že česká zahraniční politika je právě díky tomu na mezinárodní scéně viditelná.

Byl to prostě včera den jako z hezkého snu. Podpora českých ekonomických zájmů se harmonicky snoubila s podporou lidských práv. Jenže je to opravdu jen sen, neboť, jak víme, současný prezident Miloš Zeman, nevěří, že v české zahraniční politice by vedle sebe mohly existovat oba tyto proudy. Z pohledu Hradu, který pak je - a patrně i po volbách nadále bude - směrodatný i pro vládu a ministerstvo zahraničí, je to spíše buď, anebo.
Takzvaná ekonomická diplomacie, a pak už dlouho nic. A ať už to pojmenovávají „hjúmnrajtismem“, „dalajlamismem“ nebo třeba „pravdoláskařením“, tak formálně levicový Miloš Zeman se v odporu vůči českému angažmá na poli lidských práv shoduje s některými formálně pravicovými českými politiky, například s Václavem Klausem.