Přestože volby vyhrála ČSSD a posílili komunisté, Česko není levicová země. Spíš je to země, která touží po silném lídrovi, a tak si po zvolení Miloše Zemana v přímé volbě prezidentem zvolila i narychlo vyrobený projekt miliardáře Andreje Babiše. Je jedno, jestli má levicový, nebo pravicový program. Hlavní je, že "chce dát věci do pořádku".

Česko je také země, ve které vyrostla ne nevýznamná skupina opravdu hodně nazlobených lidí, kteří říkají: "Já nejsem rasista", ale přitom by chtěli vyhnat Romy do zahraničí. A kterým také stačí, když před nimi někdo hodně hlasitě vykřikuje, že je všechno špatně, a hned za ním jdou. Jsou radikálnější než odbory a vypadají normálně. O to víc je třeba se jimi zabývat.

A je to také země, kde se celkově vlastně máme asi docela dobře. Nezaměstnanost je tu jedna z nejnižších v EU, cena benzinu teď dokonce klesá, navíc je hezky a k tomu prodloužený víkend... Necelá polovina voličů k volbám vůbec nepřišla. Je to druhá nejnižší účast v historii.

V mnoha ohledech to byly přitom jedny z nejzajímavějších voleb. 

ODS

Jasný debakl a dal se čekat. I když ne tak ohromný. Novináři a odborníci na sociálních sítích odhadovali propad někam k deseti procentům a nakonec to je necelých osm. Méně než Věci veřejné v posledních volbách.

Důvod byl také jasný už dlouho. Dokonce mnohem dříve, než propukla nějaká kauza Nagyová a padl Nečas. Vlastně by bylo logické, kdyby taková prohra přišla už lety, ale ODS ani její voliči nejsou z nejpružnějších. Nejméně dvě volební období díky tomu ODS přežila svojí politiku zmatených, nevysvětlovaných a nejasných poloreforem, a hlavně svůj styl zlatých řetězů na býčích šíjích a špičatých bot.

Voliči to trochu naznačili třeba vykroužkováním Ivana "Íčka" Langera v roce 2010. Jenže ODS to nedošlo, počkala si na pořádnou facku.

Pro ODS to přitom může být poslední šance. Nyní se může očistit od politických mafiánů, kterým nebude dnes už na všech úrovních bezvýznamná opoziční strana vynášet. ODS by ale musela být mnohem chytřejší, než kdy v historii byla, aby pochopila, že se svět od devadesátých let klausovské slávy podstatně změnil.

A musela by se odvážit najít skutečného moderního lídra, který nebude působit jako arogantní buran (Topolánek) nebo opatrný a měkký polopapaláš (Nečas). Někoho, kdo si založí účet na Twitteru i mimo předvolební kampaň a kdo se třeba nechá vyfotit se skupinou rozjančených ragbistů, nechá si přitom udělat za hlavou paroháče a pak se tomu zasměje. Jako lídr britských konzervativců David Cameron. A něco takového ODS zatím neuměla. Ani pochopit.

TOP 09

Navíc je tu pro ODS ještě jedna velká hrozba, pro příští volební období horší než Babiš s Haškem. TOP 09.
I ta zeslábla. Především proto, že udělala ze svých voličů tak trochu blbce. Zkusila zopakovat starý vtip a čekala, že se budou smát i podruhé. Znovu na chvíli schovala Miroslava Kalouska, vystrčila Karla Schwarzenberga, místo číra mu namalovala motorku a čekala.

Jenže to, co možná až nečekaně zafungovalo při přímé volbě prezidenta, se podruhé prostě nemělo šanci chytit. Ano, schovat Kalouska je asi nutnost, ale starý pán působí čím dál unaveněji a každý už ví, že to není žádný rozdováděný pankáč, jakkoli své charisma jistě stále má. 

Přesto TOP 09 přežila bez velké ostudy. Vlastně je to v kontextu vládního stigmatu docela úspěch. Zlost se svezla hlavně po mnohem méně sympatičtější ODS a výsledných dvanáct procent je zřejmě ono tvrdé pravicové městské voličské jádro, které zkrátka nemělo na výběr.

A bude mimořádně zajímavé, jak přesně se teď bude vyvíjet nejspíše opoziční souboj TOP 09 a ODS o post pravicové jedničky. TOP 09 má zatím navrch, ale ODS utrpěla tak velký šok, že i změny v této straně by mohly být docela velké. V každém případě má TOP 09 šanci definitivně požrat svého rivala na pravici a v příštích volbách třeba i zdvojnásobit letošní volební zisk.

ČSSD

Je to nevítěz voleb a ta nevýhra může největší levicovou stranou dost zamávat. Věčný souboj dvou křídel, které dnes na jedné straně reprezentuje slábnoucí Bohuslav Sobotka a na druhé charismatičtější Michal Hašek se hned po vyhlášení výsledků dostal znovu do docela intenzivní fáze. Michal Hašek hned v neděli prohlásil, že být on předsedou, tak by po zisku pouhých dvaceti procent sám rezignoval. Věřit mu to asi moc nemůžeme, podstatné je načasování. Hašek nepočkal ani na první zaškobrtnutí Sobotky při vyjednávání o vládě. Tím dal jasně najevo své sebevědomí a ochotu převzít roli lídra.

Pro ČSSD by taková změna mohla zvýšit šance na vládu. Hašek má k prezidentu Miloši Zemanovi, jako moderátorovi vyjednávání, mnohem blíž než Sobotka. A třeba pro takového Andreje Babiše by pak bylo mnohem snáze zkomunikovatelné, že jde navzdory svým předvolebním prohlášením do vlády s ČSSD, protože by mohl tvrdit, že je to trochu jiná ČSSD. Je jedno, že by to nebyla pravda. Jde o to, jak věci vypadají.

ANO

A už den po volbách někteří lídři ANO naznačují, že by ta vláda s ČSSD zase možná tak špatný nápad být nemusel. Je jisté, že by se musely odehrát velké tanečky, než by k takovému spojení došlo. Ale historie nás naučila, že propast v rozdílných názorech na progresivní zdanění bohatých je vždy o poznání menší než v názorech na to, kdo má být ministrem financí. A kdyby se předvolební vtip stal skutečností a stal by se jím opravdu Andrej Babiš... Zažili jsme mnohem větší šoky, než bychom utrpěli z koalice ČSSD a ANO.

KDU-ČSL

Tedy z koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Ale tady by se řeklo: "No, lidovci, to je jasné, ti musí být v každé vládě" a byla by to pravda. Tahle strana má neuvěřitelnou vlastnost, k obsazení některých ministerstev jí stačí vždy nejmenší počet hlasů. 

Byl by tu asi velký problém s církevními restitucemi, které lidovci na rozdíl od ČSSD celkem pochopitelně hájí. Ale jak už bylo řečeno, zažili jsme už spojení ODS a zelených, dokonce velkou koalici ODS a ČSSD. Možné je dohodnout se na čemkoli. Doslova.

Úsvit

Nezdá se, že by komicko-děsivý Tomio Okamura se svým Úsvitem mohl nějak významně ovlivnit hru. Zatím pokřikuje pouze cosi o všeobecném referendu a ostatní ho, zdá se, zatím do počtu nepotřebují. 

Hrozí tu jiné riziko. Stačí vzpomenout na sládkovce. Nebo francouzské lepenovce. Pokud bude tenhle xenofobní populista čtyři roky v opozici nerušeně exhibovat bez nějaké oponentury, může mu pro příští volby vyrůst ještě pevnější skupina fanoušků. 

KSČM

A bát by se ho mohli i komunisté. Okamura se totiž stává útěchou pro ty nejradikálnější nešťastlivce bez práce a perspektivy. KSČM sice letos lehce posílila, ale očekávané partnerství s ČSSD, které by přineslo sílu, pozice, funkce a peníze, se nekoná. Dohromady dají totiž jen 83 hlasů ve sněmovně.

Pokud se bude sociální demokracie schopna domluvit s ANO a lidovci, komunisté budou i pro další až čtyři roky odsouzeni ke stagnaci. Příští naštvaný volič si pak spíše vybere většího křiklouna Okamuru než muzeální stranu tradičně bez perspektivy. A KSČM bude znovu odkázána jen na své pevné, ale rychle umírající voličské jádro.