Je základní kapitál zárukou?
Základní kapitál vypovídá o tom, že společníci do obchodní korporace na začátku investovali určité prostředky. Na druhou stranu však složení základního kapitálu nezaručuje, že by tyto vklady byly nedotknutelné a společnost je nemohla v rámci své činnosti využít. Z pohledu věřitelů základní kapitál představuje majetkovou hodnotu, která by ve společnosti měla být nějakou formou obsažena.

Zatímco dosavadní obchodní zákoník vyžadoval minimální vklad do s.r.o. ve výši 20.000 Kč a základní kapitál alespoň 200.000 Kč, podle zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. („ZOK“), účinného od 1. ledna 2014 postačí na vklad i základní kapitál jedna koruna.

Typickým důvodem obliby podnikání formou s.r.o. je omezené ručení společníků za závazky společnosti. Ti tradičně ručí pouze v případě, kdy nesplatili své upsané vklady, a navíc pouze do částky, která odpovídá součtu nesplacených vkladů všech společníků. V případě s.r.o. se základním kapitálem 1 Kč tak ručení do výše nesplaceného vkladu zjevně pozbývá význam.

Je otázkou, do jaké míry budou jednokorunové s.r.o. využívány. Na místě je pochybnost, zda budou takovéto obchodní korporace vzbuzovat důvěru. Zkušenosti ze zahraničí, kde můžeme tento typ korporací najít, jsou různé. Každopádně lze počítat s tím, že i nadále budou mít obchodní korporace zájem deklarovat svou důvěryhodnost mj. výší základního kapitálu.

Pro věřitele jsou proto užitečné instituty, jejichž účelem je snaha základní kapitál ochránit a podpořit jeho vypovídací hodnotu. K zachování základního kapitálu je stanovena zásada, že společníci nemohou své vklady požadovat na společnosti zpět. Vkládají-li do s.r.o. nepeněžitý vklad, je nutné jej nechat ocenit nestranným znalcem vybraným ze seznamu znalců. Na rozdíl od dosavadní úpravy nebude však již podle ZOK nutné jmenovat znalce soudem. Při založení společnosti jej vyberou zakladatelé a poté jednatel. Předmětem nepeněžitého vkladu nesmí být ani nadále práce nebo služby a je-li předmětem vkladu pohledávka, ručí společník ze zákona až do výše ocenění za její dobytnost. Na ochranu třetích osob ZOK dále stanoví, že pokud chce s.r.o. uvádět na svých listinách údaj o základním kapitálu, musí povinně uvést nejen údaj o jeho upsané, ale i splacené části.

Obecně se však dá shrnout, že vyšší základní kapitál automaticky neznamená větší míru ochranu práv věřitelů, jak se může na první pohled zdát. Věřitelé se tak budou muset spolehnout i na jiné nástroje ochrany jejich práv, o nichž je pojednáno dále.

Pravidla o střetu zájmů
Střety zájmů mezi společností a členy jejích orgánů nejsou ničím výjimečným. V jejich důsledku může společnost utrpět velkou ztrátu a v důsledku na to doplatí opět věřitelé. ZOK proto řeší tyto situace tak, že ukládá členům orgánů informační povinnost vůči společnosti. Dozví-li se jednatel, že může dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy společnosti, je o tom povinen informovat orgán, jehož je členem, popřípadě kontrolní či nejvyšší orgán společnosti.

Oznamovací povinnost má jednatel i v případě, že se chystá se společností uzavřít smlouvu, popřípadě pokud má společnost zajistit nebo utvrdit jeho dluh či se stát jeho spoludlužníkem. Dojde-li v takovém případě společnost k závěru, že smlouva není v zájmu společnosti, může její uzavření zakázat.

Test insolvence
Každá výplata dividend fakticky znamená zmenšení majetku společnosti a tím i zvýšené riziko z pohledu věřitele. Proto rozhodnutí o výplatě dividend striktně podléhá zákonem stanoveným pravidlům. Podle ZOK jsou podmínky pro rozdělení zisku a vyplacení dividend vázány na tzv. test insolvence a výši hospodářského výsledku společnosti. Zisk nesmí být vyplacen v případě, že by si tím společnost přivodila úpadek ve smyslu insolvenčního zákona. Vedle toho nesmí dividenda u s.r.o. překročit výši posledního hospodářského výsledku zvýšeného o nerozdělený zisk z předchozích let a sníženého o minulé ztráty a příděly do rezervních a jiných fondů.

Ručení v případě úpadku
Jednatelé jsou v rámci péče řádného hospodáře povinni průběžně sledovat situaci ve společnosti. Pokud by se společnost ocitla v úpadku, jsou povinni učinit vše potřebné k jeho odvrácení (například dojednat se společníky poskytnutí finančních prostředků na překlenutí situace, sjednání bankovního úvěru atd.). Pokud by zůstali nečinní a na společnost byl následně vyhlášen úpadek, může to mít pro ně nevítané následky. Dojde-li soud k závěru, že jednatel o úpadku věděl nebo měl vědět, a přesto neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné k jeho odvrácení, může rozhodnout o ručení jednatele vůči věřitelům za závazky společnosti, a to celým jeho majetkem. Za určitých podmínek mohou být jednatelé za porušení svých povinností též potrestáni tak, že musí vydat svůj prospěch z výkonu funkce za poslední dva roky.

Ochrana věřitelů je dále posílena tím, že ručení za závazky společnosti v případě úpadku lze soudem založit nejen u jednatelů, ale i u osob ovlivňujících společnost, tedy například u mateřské společnosti.

Jak je z výše uvedeného patrné, možností, které věřitelům k ochraně jejich práv ZOK nabízí, je celá řada. Věřitelé budou zajisté mít zájem těchto zákonných prostředků využít a až v budoucnosti uvidíme, jak velkou oporu jim v tomto poskytnou české soudy.

O autorce:
Ilona Štrosová vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působí jako advokátka v poradenské společnosti Rödl & Partner.
Ve své praxi se zaměřuje především na obchodní závazky, korporátní právo a právo nemovitostí. Rovněž poskytuje širší právní poradenství významné společnosti ve farmaceutickém průmyslu. 

Tento článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se