Češi nemají hrdiny, ale Švejka, zní notorický stereotyp o "národní identitě". Slováci na tom evidentně nejsou lépe.

Podoby česko-slovenského hrdinství a limity antikomunismu v příbězích tří mužů, kteří se každý po svém pokusili před rokem 1989 bojovat proti režimu, testuje s nadhledem trojice slovenských filmařů Pekarčík, Ostrochovský a Kerekes v dokumentu Sametoví teroristé.

Snímek, který se z Berlinale vrátil s Cenou diváků, ukazuje prostřednictvím "inscenované reality jako metody", jak přínosné může být nebrat se vážně. Divák ale musí jako sovětský pionýr vydržet v kině přes nejslabší první epizodu. Vyplatí se to.

Terorista v tričku Kiss

Stana, Františka i Vladimíra komunisti, řečeno s nadsázkou tvůrců, štvali. Jeden proto plánoval položit pod tribunu před prvním májem bombu, druhý chtěl spáchat atentát na Gustáva Husáka a třetí vyhazoval nástěnky do vzduchu.

Všichni si nakonec vyslechli rozsudek podle paragrafu o teroru, přestože akce většinou nedokonali. Po letech své činy "přehráli" pro filmaře jako součást portrétu, v němž se minulost prolíná s jejich současnými životy.

Každý ze tří příběhů v sobě má ve sledu absurdních, patetických, smutných či humorných výjevů zaklíčovanou vážnou poznámku týkající se povahy režimu či občanského postoje.

Téma odpovědnosti se otevírá v komické inscenovanosti, která činům dodává nádech absurdního dramatu. Činy sametových teroristů jsou napůl večerníčkové A je to, napůl Ionesco.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se