Nejhorší obavy některých analytiků a politologů, že se euroskeptické a nacionalistické strany stanou druhou nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu, se nakonec nevyplnily. Přesto je volební úspěch "netradičních" stran ve Francii, Británii, Dánsku, Itálii, Rakousku nebo Maďarsku poměrně výrazným políčkem politikům, kteří dosud měli (a dále mít budou) hlavní vliv na budoucí směřování unie.

Růst obliby politiků nabízejících razantní a zdánlivě jednoduchá řešení problémů byl vždy v historii jasným signálem silné nespokojenosti lidí a v některých případech bylo vyústění tragické. Současnost není výjimkou: lidé jsou rozhořčeni ekonomickým vývojem Evropy, pořád nepřicházejícím slibovaným ekonomickým růstem, nulovým řešením problémů s imigrací a stále vlezlejším zasahováním od běžné reality odtrženého Bruselu do jejich životů.

Pokud politický "mainstream" nedokáže tyto negativní nálady v Evropě vyslyšet, brát je vážně a nabídnout vlastní, realistická řešení místo jím odsuzovaných populistických výkřiků, bude posilování stran stran založených na kritice pokračovat. Je samozřejmě jednodušší šmahem hodit všechny euroskeptiky, radikální levičáky či nacionalisty z různých zemí do jednoho pytle s nálepkou extremistů. Tím ale problémy a nespokojenost lidí nezmizí.

Před volbami a částečně i po nich bylo možné z úst politiků, jako jsou přední socialista Martin Schulz, zasloužilý lidovec Jean-Claude Juncker nebo francouzský prezident Francois Hollande, slyšet dříve nemyslitelná sebekritická prohlášení o demokratickém deficitu unie, nutnosti pomoci mladým lidem najít práci či o zbytečné centralizaci rozhodování, které by lépe slušelo národním vládám. Následující měsíce ukáží, zda byla myšlena vážně, anebo šlo jen o předvolební manipulaci a nadbíhání nespokojeným voličům, jak v rozhovoru pro Ekonom (18/2014) naznačoval Václav Klaus.

Je samozřejmě krásné představit si, že se znovuzvolení dosavadní lidři Evropské unie umějí chytit za nos a uznat vlastní chyby. Skeptické duši se tomu ale nechce věřit: fousaté klišé o starém psovi a nových kouscích bohužel minulost mnohokrát potvrdila.

Jestliže ale evropští lídři - podobně jako třeba v Česku Miroslav Kalousek - uvěří, že se vše "samo uklidní" s tím, jak se začne zvedat evropská ekonomika a životní úroveň lidí, může vést frustrace k dalšímu růstu napětí. 

Související