Ilona Štrosová vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působí jako advokátka v poradenské společnosti Rödl & Partner. Ve své praxi se zaměřuje především na obchodní závazky, korporátní právo a právo nemovitostí. Rovněž poskytuje širší právní poradenství významné společnosti ve farmaceutickém průmyslu.
Je autorkou mnoha článků především z oblasti práva obchodních společností a pravidelně přednáší na odborných akcích. Patří k autorskému týmu nové řady populárně naučných publikací k novému občanskému zákoníku, jež vychází v nakladatelství Grada. Dále je spoluautorkou komentáře k zákonu o obchodních korporacích v nakladatelství Verlag Dashöfer.
Ze starého obchodního zákoníku jsme znali koncerny faktické a smluvní. Toto dělení padlo, neboť nyní zákon o obchodních korporacích upravuje třístupňový systém, který kategorizuje vzájemné vztahy mezi osobami podle toho, v jaké míře (intenzitě) na sebe vzájemně působí.
Prvním a nejméně intenzivním stupněm je ovlivnění. Ve své podstatě může jít například o to, že určitá osoba A ovlivní akciovou společnost B, v důsledku čehož ji přiměje k nějakému jednání, například k podpisu smlouvy, kterou by společnost B jinak neuzavřela. Takovou vlivnou osobou může být - řečeno s určitou nadsázkou - kdokoli, například banka, která poskytla ovlivněné osobě úvěr, její významný dodavatel či odběratel. Může jít přitom i o jednorázové případy ovlivnění, na rozdíl od druhého, již intenzivnějšího stupně, kterým je ovládání.
Typickým znakem ovládání je trvalost. Jedná se již o dlouhodobější vztah, kdy například mateřská společnost A, která je jediným akcionářem dceřiné společnosti B, tuto společnost ovládá. Zatímco ovládanou osobou může být pouze obchodní korporace, ovládat ji může jak právnická tak i fyzická osoba. V této souvislosti je vhodné zmínit, že statutární orgán, například tedy představenstvo dceřiné společnosti B, je povinno v těchto případech vždy vypracovat písemnou zprávu o vztazích.
Konečně třetím typem vztahu, pro nějž zákon stanoví zvláštní podmínky, je koncern, tedy vztah osoby řídící a řízené.
Zákon o obchodních korporacích chrání zájmy ovlivněných osob tím, že stanoví odpovědnost vlivné osoby. Pokud by vlivná osoba využila svůj vliv způsobem, který by měl za následek ovlivnění chování korporace, odpovídá za jakoukoli tím způsobenou újmu a musí ji nahradit.
Zprostit se své odpovědnosti může jen tehdy, pokud pro ovlivnění měla náležité důvody. Vlivná osoba by v takovém případě musela prokázat, že mohla v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby, tedy že to ve svém důsledku bude pro ovlivněnou osobu přínosné.
Pokud by se vlivné osobě odpovědnosti zprostit nepodařilo, musí ovlivněné osobě nahradit příslušnou újmu. Pokud tak neučiní do konce účetního období, v němž daná újma vznikla, nebo v jiné přiměřené dohodnuté lhůtě, musí vlivná osoba hradit újmu nejen ovlivněné osobě, ale navíc i společníkům ovlivněné osoby.
Mnohem závažnější sankcí je však pravidlo, které zakládá ručení vlivné osoby přímo vůči věřitelům ovlivněné společnosti. Není-li ovlivněná osoba schopna v důsledku ovlivnění splnit svůj dluh vůči věřiteli, ten může žádat o jeho úhradu vlivnou osobu.
Způsobí-li tedy vlivná osoba ovlivněním újmu, nese za to příslušnou odpovědnost. Výjimkou z této zásady jsou pravidla, která jsou koncipována na ochranu osob působících v koncernových uskupeních. Jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, odpovědnost za újmu ani sankční ručení se tak mezi řídícími a řízenými osobami neuplatní.
První podmínkou pro uplatnění zmíněné výjimky je, že oznámení o existenci koncernu bylo publikováno na internetových stránkách koncernu. Je-li tedy takto koncern veřejně deklarován, může se řídící osoba své odpovědnosti zprostit. Musí však prokázat, že (i) újma vznikla v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern, a zároveň (ii) že tato újma byla nebo bude v rámci koncernu vyrovnána. Újma vzniklá řízené osobě tedy nemusí být nutně ku prospěchu řídící osobě, ale i nějaké jiné společnosti ze skupiny, která se na daném ovlivnění nemusí vůbec podílet. Důležité je, aby takový zájem existoval v určitém článku koncernu.
Druhá podmínka zproštění odpovědnosti je vyrovnání vzniklé újmy. K tomu musí dojít v přiměřené době a přiměřeným protiplněním. Podotýkáme, že újma nemusí být vždy nutně kompenzována v penězích, ale i jinými prokazatelnými výhodami plynoucími z členství v koncernu. Není pochyb o tom, že taková zákonná formulace umožňuje velmi široký výklad. Výhodami plynoucími z členství v koncernu může být například zlepšení prodejních podmínek určitých produktů, nabídka koncernových výhod ovlivněné osobě, přístup k know-how, ale i mnohé další.
Pokud tedy budou naplněny shora uvedené podmínky, je koncern chráněn a řídící osoba nepodléhá sankčním důsledkům stanovených pro případy ovlivnění, tedy povinnosti hradit způsobenou újmu řízené osobě, sankčnímu ručení vůči věřitelům ani povinnosti hradit újmu společníkům řízené osoby.
Zákon však i pro případ koncernu stanoví jeden významný limit. Pokud by vliv řídící osoby na osobu jí řízenou byl natolik zničující, že by ji přivedl až k úpadku, popsaná pravidla pro ochranu koncernu se neuplatní.
Tento článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem Právní rádce.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
