Světový den hospiců propaguje heslo "Kdo pečuje? My!"

Heslem Světového dne hospicové a paliativní péče, který letos připadá na druhou říjnovou sobotu, je "Kdo pečuje? My!". Měl by být poděkováním všem, kteří věnují svůj čas hospicům a paliativní péči – profesionálům, dobrovolníkům, pečujícím.

Cílem je získat peníze a zvýšit tak jejich dostupnost těchto služeb. Nikde na světě se neobejde tato péče bez pomoci dobrovolníků a darů. Důležitá je ale i finanční podpora ze strany pojišťoven, které dosud v Česku domácí hospicovou péči nehradí.

Aktuálně vede jednání s pojišťovnami Česká společnost paliativní medicíny. V jejím vyjednávacím týmu je i ředitel pražského občanského sdružení Cesta domů Marek Uhlíř. "Jednání neskončila, teď je míč na straně pojišťoven. Doložili jsme, že náklady na domácí paliativní péči jsou ve výši 1700 až 2000 korun na pacienta a den, což je daleko méně než v nemocnici," vysvětluje Uhlíř. 

Léky a zdravotnický materiál mají totiž pacienti na předpis. Česká společnost paliativní medicíny zpracovala registrační list ošetřovacího dne v mobilním hospici, který je podkladem pro kalkulace kódů zdravotní pojišťovny. "Také jsme stanovili, že pilotní projekt, který pojišťovna navrhuje, budeme považovat za úspěšný, pokud umožní nejméně osmdesáti procentům pacientů dožít doma s dobrou léčbou a nepřetržitou dostupností mobilního paliativního týmu," vysvětluje Uhlíř. 

Lékaři neradi s pacienty mluví o smrti

Cesta domů, si nechala zpracovat tři reprezentativní výzkumy společností Stenmark. „Z výzkumu mezi zdravotníky a nemocničními pracovníky víme, že rozhovor, při kterém lékař sděluje svému pacientovi, že je nevyléčitelně nemocný, trvá v průměru 10 minut," říká Marek Uhlíř.

Rozhovor se podle průzkumu odehrává nejčastěji v nemocničním pokoji, v němž v tuzemsku není pacient skoro nikdy s lékařem sám. "Takže průměrný Čech se závažnou diagnózu dozví během 10 minut a slyší to i cizí lidé," popisuje Uhlíř. 

Pacienti si často stěžují, že poté, co se dozví pravdu o svém zdravotním stavu, nevědí, co dělat. Nemají se koho zeptat. I proto je tak důležitá psychologická podpora. A kromě tišení bolesti, kvalitní zdravotní péče také uspořádání jeho „posledních“ věcí.

Polovina lékařů, kteří jsou v kontaktu s umírajícími, ale v průzkumech uvádí, že tento rozhovor je pro ně nepříjemný a necítí se na něj dostatečně připraveni.

Primářka Irena Závadová, která se na paliativní péči specializuje, přednáší pravidelně v Institutu pro postraduální vzdělávání lékařů a vede seminář Sdělování špatné zprávy. "Ten je ale plný na rok dopředu. Poptávka lékařů po tom, aby věděli, jak zacházet s pacientem, je vysoká,“ zdůrazňuje Uhlíř.

"Bohužel, bojíme se pečovat o svého blízkého doma, protože máme strach, abychom v tom nezůstali sami," říká Marek Uhlíř. Rodina, která se o svého člena chce postarat doma, brzy narazí na limity svých fyzických a psychických sil. "Často je právě toto ten moment, který rozhodne o tom, že nemocný člověk půjde do nemocnice. Rodina řekne, my už na to nemáme, protože jsme strašně unavení, už jsme několik týdnů nespali," vysvětluje Uhlíř.

Cesta domů proto nabízí do domácností dobrovolníka, proškoleného člověka, který přijde rodině ulevit. Zatímco se stará o nemocného, rodinní příslušníci jdou spát nebo si mohou zařídit potřebné věci venku. "Dobrovolník si s nemocným povídá a podle potřeby mu podává léky,“ popisuje Marek Uhlíř.

Významná je pomoc dobrovolníků i v zázemí sdružení Cesta domů. „Například nám pomáhají se záznamy v účetnictví, kompletují zdravotní záznamy, pomáhají v knihovně. V Holešovicích je pak dobročinný krámek, kolem kterého je skupina skvělých zapálených lidí,“ dodává Uhlíř.

Užitečná je půjčovna zdravotních pomůcek, kdy si můžete pronajmout polohovací lůžko nebo jiné pomůcky. V Boleslavské ulici v Praze 3 je také knihovna zaměřená na paliativní péči. Obsahuje tituly z oblasti medicíny, ošetřovatelství, sociální práce, psychologie, etiky, ale nachází se tam i duchovní a pastorační literatura.

Kromě knihovny je na české poměry nezvyklé i fungování klubu pro pozůstalé s názvem Podvečer. Protože téma smrti psychologicky zpracovává nejen pacient, ale i jeho pozůstalí. Většina lidí - nemocných i jejich blízkých - ale zůstává v Česku bez pomoci.

„Patnáct lůžkových hospiců, které v Česku fungují, zdaleka nemohou pokrýt skutečnou potřebu hospicové péče v Česku. Navíc chybí hospic na Vysočině, v Karlovarském a Libereckém kraji," říká Hana Haráková z Nadačního fondu Umění doprovázet.

Hospice můžete podpořit i vy

Druhou říjnovou sobotu se v mnoha zemích světa uskuteční stovky nejrůznějších akcí a koncertů, jejichž hlavním smyslem je nejen zlepšit povědomí a informovanost veřejnost o hospicích a paliativní péči, ale také získat finanční prostředky pro tyto činnosti a zvýšit tak jejich dostupnost.

Pražské občanské sdružení Cesta domů se již tradičně do oslav zapojuje benefičním koncertem v předvečer dne hospicové a paliativní péče. Stejně jako vloni se koncert uskuteční v pátek v 19.30 Praze v La Fabrice. Vystoupí kapely Lanugo a Zuby Nehty.

Jednou z akcí v rámci Světového dne hospicové a paliativní péče bude též benefiční představení Bach a Bible v podání herce a recitátora Alfreda Strejčka a Miroslava Petráše (violoncello) v sobotu od 18 hodin v modlitebně Církve adventistů sedmého dne na pražském Smíchově.

Koncert pořádá Nadační fond Umění doprovázet. Výtěžek z něj přispěje na nákup přístrojů a zdravotnických pomůcek, které velkou měrou pomáhají nejen zlepšit kvalitu života pacientů v jeho závěrečné fázi, ale také velmi usnadňují práci ošetřujícího personálu v hospicích.

"Jedná se například o automatická polohovací lůžka, lineární dávkovače léků, oxygenátory, odsávačky, toaletní vozíky, pojízdná polohovací křesla či antidekubitní matrace," říká Hana Haráková.