Před třemi lety Nejvyšší správní soud rozhodl, že nesmí být tajné, kolik berou lidé placení z veřejných peněz. Skoro nikdo to nerespektoval. Nyní to zopakoval a důrazně zavřel úřadům únikové cesty. "Budou kreativní," tuší přesto předseda soudu Josef Baxa.
Zajímavé, jak v zemích, kde nejméně svítí slunce, je nejvíc vidět na veřejné peníze, říká Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. A dává příklad Skandinávie, kde nejsou důvěrná ani daňová přiznání.
Rozšířený senát soudu před dvěma týdny definitivně potvrdil, že úřady musejí na žádost zveřejnit, kolik berou jejich zaměstnanci – ať už jde o ministry, ředitele státních podniků, nebo třeba jejich externí poradce. Když první rozsudek jeho soudu z roku 2011 úřady až na výjimky ignorovaly, říkal: "Já tady nemám podzemní garáže, odkud bych vyjel s tanky a vynutil si to. Soudní rozhodnutí prostě musí prosadit někdo jiný. Je to kapka na kámen, za nějakou dobu ta voda do kamene udělá důlek."
Zatím jste si přečetli méně než 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
