Petr Fischer v článku „Repríza Nečasova melodramatu“ zdůrazňuje morální principy kauzy Vojenského zpravodajství. Tvrdí, že „špinavé rodinné prádlo na veřejnost obvykle nepatří, ale když se špinilo ve vládních kabinetech, je třeba proprat je – řádně a veřejně“. Morální soudy však často nekorespondují s trestně právní rovinou a jsou používány selektivně. O tom, že se u nás neměří stejným metrem a presumpce viny politiků neplatí pro každého, nelze pochybovat. Zdůvodnění Bohuslava Sobotky, že si pořídil byt z poslaneckých náhrad, přecházejí mnozí bojovníci proti „nemravnostem“ bez povšimnutí, zatímco ve Velké Británii ministři za zneužití těchto náhrad odstupují. U nás „morální soudy“ někomu projdou, jinému nikoli. Často podle politické preference, a dnes už i podle majitele vydavatelství.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se