Pokračoval jen příkladným výčtem toho, co je podle něho třeba v novém občanském zákoníku změnit ještě dříve, než praxe vůbec přijde na to, že je to problém. O čem mluvil, není pro tento text zatím příliš relevantní, protože všechno může být jinak a hlavně šlo o typickou, a tím pádem do ekonomického časopisu nepředatelnou právničinu.

Hlavní autor občanského zákoníku Karel Eliáš jeho slova následně glosoval tím, že mu toto počínání přijde jako předběžná opatrnost, která je ve slovníku veřejného práva spojována s předběžným dozorem, a tím pádem i policejním státem. Autorem daného výkladu je mimochodem prezident Emil Hácha, jinak také uznávaný docent správního práva.

Robert Pelikán přitom umí své záměry vysvětlovat daleko lépe a srozumitelněji. Dokáže publikum minimálně nahlodat, zda přece jen všechny ty změny, ke kterým se chystá, nemají určité společenské zdůvodnění a opodstatnění.

Skvěle to dokázal na konferenci Dvojí právo. Mluvil krátce, ale jasně. Více se přitom ptal, než odpovídal. Na více než milion občanů je vedena exekuce. Podle Pelikána to svědčí o tom, že jsou lidé konfrontováni s nabídkou právních jednání, na kterou nebyli v minulosti zvyklí.

Je pro ně nesrozumitelná a občané nevědí, jaké bude mít důsledky. Ani příklon k bezformálnosti smluv podle něho neodpovídá dnešní době. Hodí se spíše do malé společnosti, v níž, na rozdíl od té anonymní, něco znamená svědectví. Podle Pelikána se tak musíme ptát, zda omezení právní svobody ve skutečnosti neznamená ochranu svobody v pravém smyslu. A na tom k zamyšlení opravdu něco je.

Jan Januš
šéfredaktor měsíčníku Právní rádce

Související