Nejmokřejší Silvestr za 40 let a rok přírodních pohrom za sebou: vše tomu nasvědčuje, že r. 2014 bude horším než r. 2011, jenž byl nejnákladnějším rokem za 20 let, co se týče výše odškodnění vyplácených pojišťovnami.

Když rozvodněná západonorská řeka Opo v listopadu minulého roku vyřezávala břehy daleko od původního koryta a spláchla jak domy, tak pozemky, na nichž stály, uvědomil si národ opět, že dům není jen místo, kde bydlíte. Je okruhem rodinného života a ohniskem vzpomínek, jež jste budovali spolu se svými blízkými.

Průtrže mračen ve městech s vodou, která zůstane na povrchu, stojí daleko více než povodně, tvrdí pojišťovny. Města zůstávají pozadu a finančně nezvládají průběžně modernizovat, vylepšovat a rozšiřovat kapacitu pro stále rostoucí množství vody, která protéká vodovody a stokami. Bylo by zapotřebí astronomické částky 490 miliard norských korun. Extrémní množství srážek v hustě zastavěných oblastech s poddimenzovanými sítěmi páchají škody za miliardy korun ročně. Je rizikové pokrývat velké plochy asfaltem a betonem a stavět stále blíže u řek a jezer. Podle hlavního poradce přizpůsobování se podnebí Jonase Vevatneho z firmy Rambøll prostřednictvím norského časopisu Teknisk Ukeblad jsme stavěním dospěli k nové zranitelnosti. Navíc dosud neexistoval přehled menších toků, jež by mohly představovat nebezpečí. Dále nebyl žádný veřejný úřad, jenž by odpovídal za škody způsobované povrchovou vodou, takže mnoho majitelů domů bylo nuceno protrpět soudní řízení, aby se otázka vyjasnila.

Tři ze čtyř okresů nebezpečí povodní dosud nezaregistrovalo. Mnoho pracovníků oddělení územního plánování prý nemá dostatečné znalostí o nebezpečích přírodních pohrom, když povolují stavby, byť je to jejich povinností, aby toto posuzovali a zkoumali. V posledních letech se uvažuje o tom, že by měly okresy v případě škod finančně odpovídat pojišťovnám, jelikož okresy nesou odpovědnost za udělování povolení k stavbám na jednotlivých místech.

Dříve se stavělo tak, aby byla stavení co nejvíce krytá před povětrnostními vlivy. Nyní si mnoho lidí přeje být co nejblíže k vodě a mít co nejlepší výhled, vysvětluje Terje Haug ze sekce pro přírodní pohromy organizace Finans Norge.

Některé lidi velká voda postihne vícekrát za sebou. U těch majitelů domů, jež si nepřejí domy postavit na týchž místech, na nichž stály před povodní, pojistné nepokryje nákup nového pozemku, a také ty se v Norsku rovnají značné investici.

Silnice a železnice se v některých případech v snaze je chránit před velkou vodou staví výše než byla jejich původní poloha, popř. stavět rybníčky s větvemi na bránění odtoku směrem k infrastruktuře.

Vyvolávat sesuv uměle? Vyhodit horu do povětří pomocí vody? To je otázka, kterou si kladou norští geologové. Však hora Mannen a další monitorované prasklé hory dělají starosti nejen jim, a to kvůli stupňující se dramatické situaci. Vydatné srážky uvolňují velké pohyby v skalních masivech a oslabují je. Ustanovili si termín, do kdy musí dojít k sesuvu, jinak horu příp. vyhodí do povětří. Ovšem než tak učiní, chtějí si být reakcí hornin tak jistí, jak je to jen možné. Jak se to se sesuvem otálelo, starosta okresu Rauma, kde se hora Mannen nachází, spolu s odborníky hloubali nad trvalým řešením pro evakuované lidi. Ty poznamenala nejistota ohledně toho, zda budou moci někdy vrátit se do svých domovů. Podle předpovědí odborníků o tom, kdy se spustí sesuv a jak bude velký, nelze se na nich příliš spoléhat. Podle některých je nejvíce pravděpodobné, že sesuvy budou rozděleny na několik menších a mnoho let. Ze skalního masivu se sesouvají balvany a sutě 1700 milionů let (to podle americké vesmírné agentury NASA). Uskuteční-li se odstřel, snadno se může dobrat k tomu, že hora bude méně stabilní a bude tím pádem ještě nebezpečnější, než jak byla v předchozím stavu. A podaří-li se odstranit to, co se považuje za nebezpečné, tak se zase vystavujeme riziku, že bude odkryta další a stejně nebezpečná hora za tím. Vždyť je jen součástí většího a vyššího masivu. Jsou ti tací, jež tvrdí, že nelze vyhodit horu do povětří, poněvadž pak nepůjde svalovat různé majetkové škody na přírodu.

Podle norské správy silnic by zabezpečení jen 700 nejnebezpečnějších míst stálo 25 až 30 milionů norských korun. Ročně se na to utrácí miliardy. Na zabezpečení ale čeká o neuvěřitelně mnoho více úseků silnic než tato. Některé z těchto úseků pamatují více sesuvů poslední doby. Mezi tyto úseky jsou i hlavní tepny, a je škoda, že na některých úsecích si nehody musí někdy vyžádat hodně obětí, než se na prostředcích k jejich předcházení začne pořádně pracovat. Přesto je počet sesuvů způsobujících újmy malý ve srovnání s počtem případů, kdy vozidla nabourají či sjedou ze silnic. Jediným bezpečným trvalým řešením nebezpečí sesuvů by bylo zrušení gravitace. Nebo by snad měl být zřízen nový úřad, jenž bude ověřovat a schvalovat hory a pohoří v zemi. Kvůli nebezpečí neschválené hory by byly zabezpečeny tím, že budou zalité do betonu, příp. řízeně a kontrolovaně strženy, jak navrhují někteří Norové, však ne zcela vážně. Reálné řešení někdy spočívá v stavbě tunelů.

Kvůli lavinám v zimě, pokud je bohatá na sníh, je během zimy často izolována část obyvatel, někteří až desítky dnů. V jiných případech rodiče drží své děti doma ze strachu z laviny. Pod závějemi může být velmi málo sněhu, což zvyšuje nebezpečí spouštění lavin. Lidé se s tím naučili žít a dospělí znají předzvěsti-zvuky předcházející zavalení části silnic. Opět by byly žádoucí tunely, jenže jeden obvykle stojí 75000 norských korun za metr, nadstavba z betonu stojí 231 000 NOK za metr, záchytný plot 36000 NOK za metr. Navíc bydlí v mnoha dotyčných lokalitách jen málo lidí. V porovnání s jinými opatřeními na zabezpečení dopravního ruchu ale nejsou lidské životy dostatečným silným a obhajitelným argumentem z hlediska financování. Zatímco děliče uprostřed silnic podle norské správy silnic snižují počet obětí nehod o 75 %, umírá na následky různých druhů sesuvů méně než jeden člověk ročně. Nicméně zavírání silnic a izolace lokalit také společnost něco stojí.

V Norsku jsou sesuvy nejčastější a nejvážnější přírodní pohromou. Mnoho z největších pohrom byly obří sesuvy hlíny v relativně plochých oblastech ve střední a východní části Norska. Dosud největší sesuv tohoto druhu byl ten v Gauldalu, jenž si v r. 1345 vyžádal cca. 500 životů a při sesuvu ve Verdalu v r. 1893 zahynulo 116 osob. Zato nejznámější jsou sesuvy v Loenu v r. 1905, resp. v r. 1936 a tafjordské neštěstí v r. 1934. Při tom posledním se velké části horstva sesunuly do fjordu pod ním, což způsobilo vlny až 74 m vysoké, jež ničivou silou vymazaly přilehlé pobřežní usedlosti z mapy. Méně známá je ale ohromná tsunami, jež postihla lidi doby kamenné kolem celého Severního moře tehdy, když před 8000 lety došlo k nesmírnému podmořskému sesuvu v Norském moři.

Snad nelze lidi nutit k tomu, aby se z rizikových lokalit vystěhovali. Byť je relativně vysoké riziko, že se něco v průběhu dlouhého života stane, většinou se nechtějí stěhovat, neboť jsou k místu silně vázáni a ke všemu, co znají a čemu jsou navyklí. Bylo by tomu jinak, kdyby se vědělo, že k tomu dojde třeba příští měsíc.