Jsou jen dvě země v Evropě, kde peníze parlamentních stran kontrolují poslanci těchto stran - Česko a Německo. A je jen jedna země v EU, která zcela ignoruje doporučení protikorupčního společenství zemí GRECO, jak kontrolu stranických financí zlepšit - je to Česko.

Uvádí to nová studie nevládní organizace právníků Frank Bold, která popisuje, jak jsou na tom evropské země s kontrolou stran a jejich hospodaření. Studie přitom potvrzuje skutečnost, že Česko patří v tomto ohledu k těm vůbec nejhorším.

Z materiálu především vyplývá, že v Evropě je běžné mít nezávislý úřad na kontrolu politických stran a případně volebních kampaní. Přičemž se tu jako nezávislost chápe stav, kdy tato instituce není pod přímým vlivem politiků.

Sedm evropských států má speciální samostatnou instituci na kontrolu hospodaření stran. Ve čtrnácti vykonává dohled místní hlavní kontrolní úřad.

V Česku se finance politických stran “hlídají” jen na Kontrolním výboru poslanecké sněmovny. Výbor tvoří 15 poslanců a pracují pro něj tři administrativní pracovníci. Poslanci tedy dohlížejí na financování svých vlastních stran, v praxi jde navíc jen o kontrolu formálních náležitostí zpráv, které strany jednou ročně do sněmovny odevzdají.

Komplikovaná je v Česku i případná kontrola ze strany veřejnosti, protože například vyžaduje osobní cestu do pražské parlamentní knihovny. Jinde v EU je přitom samozřejmostí, že se podobné informace zveřejňují na internetu.

K čemu je opravdová kontrola financování politických stran dobrá, přitom ukazuje aktuální případ parlamentní strany Úsvit Tomia Okamury. Devítičlenná strana získá po úspěchu v posledních volbách na příspěvcích od států 122 milionů korun. Jenže značná část těchto peněz například skončila v podezřelých objednávkách za propagační služby.

A nejde jen o parlamentní strany. “V České republice je aktivních registrovaných politických stran 217, k tomu dalších 13 s pozastavenou činností. Jejich působení je s výjimkou parlamentních stran výrazně mimo pozornost sdělovacích prostředků. Poslední roky přitom barvitě ukázaly, jaké subjekty se také mohou dostat k moci v situaci, kdy mnoho tradičních stran ztrácí důvěru,” upozorňuje v článku magazínu Právní rádce právník Jan Kudrna.

Vzorové Polsko

Autoři zmiňované studie vybrali pro srovnání s Českem hned několik států, které, jak uvádějí, mohou svým nastavením kontroly stran sloužit jako dobrá inspirace. A dodávají přitom, že ani tyto země nemají své kontrolní mechanismy nastaveny zcela bezchybně, jsou nicméně mnohem dál.

Jako první příklad se ve studii uvádí Polsko. Financování politických stran tam od roku 1997 kontroluje polská Národní volební komise (Państwowa Komisja Wyborcza).

“Jejím úkolem je zajištění voleb a kontrola hospodaření stran, kdy komise hlídá vynaložení státních příspěvků v zákonných mezích, které lze celkově hodnotit jako přísné,” uvádí studie.

Členy této komise jsou současní i bývalí soudci Ústavního, Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu a nejsou navrhování politiky, nýbrž předsedy soudů, ze kterých pocházejí.

Komise navíc spolupracuje s Národním volebním úřadem, který má řadu regionálních poboček a speciální tým pro kontrolu peněz pro volební kampaně.

V Polsku také platí poměrně přísná pravidla pro financování politických stran. Například zákaz darů od právnických osob, od občanů žijících v zahraničí a od cizinců žijících v Polsku. A kromě členských příspěvků, které zůstávají regionálním buňkám stran, musejí ostatní finanční transakce strany provádět přes bankovní účty.

“Příklad Polska ukazuje, že i ve středoevropském regionu je možné mít stabilní kontrolní instituci, která funguje skutečně nezávisle na politicích,” uvádí studie.

Inspirativní Slovensko

Od loňska by mohlo být inspirací pro Česko i Slovensko, uvádí analytici z Frank Bold. Byla tam zřízena Státní komise pro volby a kontrolu financování politických stran. Ta není tak úplně nezávislá na politicích, protože deset ze čtrnácti jejích členů nominují politici. Zbylé čtyři pak Ústavní a Nejvyšší soud, generální prokurátor a prezident NKÚ.

Slovenský model ale ještě nebyl otestován v praxi. Autoři studie ho uvádějí hlavně proto, že se politici na Slovensku na rozdíl od těch v Česku odvážili provést poměrně rozsáhlé systémové změny.

“Příkladem nezávisle fungujícího kontrolního orgánu je bezesporu britská Volební komise. Při kontrole hospodaření stran komise vychází z průběžných zpráv o všech příjmech, které strany povinně odevzdávají, a komise je zveřejňuje na svých webových stránkách. Může také nahlížet přímo do účetnictví a vyžádat si jakékoli doklady a dokumenty ke všem finančním transakcím politické strany,” uvádí studie další příklad.

Podobně nezávislé komise mají také Portugalsko, Itálie, Francie nebo Norsko.

“Česká republika jako jedna z několika málo zemí setrvale ignoruje doporučení GRECO (Klíčová mezinárodní organizace pro boj s korupcí - pozn. red.) a od roku 2011, kdy dostala hodnotící zprávu včetně devíti doporučení na zlepšení situace v této oblasti, neimplementovala zatím ani jediné,” píší autoři studie Frank Bold.

Jistý posun k lepšímu by měl přijít v následujících týdnech a měsících. Ministerstvo vnitra totiž začátkem dubna odeslalo do připomínkového řízení novely několika zákonů, které by měly dohled nad financováním politických stran v Česku zpřísnit.

Návrhy mimo jiné počítají s transparentními účty a se zřízením nového úřadu. Na mnoha prvcích se ale zatím vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ještě neshodla. Není například jisté, že budou zákonem omezeny prostředky na volební kampaň. Lze proto očekávat, že se návrh ještě podstatně změní.

Související