Za 150 tisíc korun šance hrát hokej v Mostě, za 100 tisíc korun můžete působit v Šumperku nebo Brně. A když máte smůlu, tak vás pokračování kariéry potomka přijde i na 300 000.

Na trenéra hokejové reprezentace Vladimíra Růžičku (a jeho známého Jiřího Moučka) se řinou z úst rodičů mladých hokejistů další korupční obvinění spadající do doby, kdy ještě šéfoval hokejové Slavii. Velkou investigativní reportáž mapující jejich příběhy v úterý dopoledne odvysílal Český rozhlas Radiožurnál.

Vyprávění rodičů naznačuje, že Miroslav Palaščák, který se proslavil videem, na němž se reprezentačního trenéra snaží usvědčit z korupce, nemusel být jediným rodičem, jenž ve Slavii údajně musel platit.

Ve dvou případech údajně stejně jako v tom Palaščákově sehrál hlavní roli Růžičkův kamarád a prostředník Jiří Mouček, který ve Slavii všechny rodiče o peníze žádal a nabízel jim za to, že společně s Růžičkou zařídí, aby dostali šanci.

Jedním z nich byl i otec Josef Ptáčník, který se v reportáži Radiožurnálu nebál vystoupit pod celým svým jménem. "Pan Mouček za mnou přišel, že můj syn by mohl dostat místo v Mostě, že by mu to místo zařídil, když dám 150 tisíc," prohlásil Ptáčník v úterním vysílání Radiožurnálu.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

"Mohu říct, že v Mostě na něj opravdu čekali, měl to zařízené, věděli o něm. Vyfasoval výstroj, odehrál přátelák, dal gól, dařilo se mu," líčí otec mladého hokejisty. Tolik peněz údajně nakonec sehnat ale nedokázal, a tak musel jeho syn s hokejem skončit, protože o něj Slavia i Most ztratily zájem. Dnes se živí jako hlídač v obchodním domě, protože vedle hokeje údajně nic jiného neumí.

Pikantní na tom je zejména to, že v Mostě měl dostat za úplatu šanci i syn Miroslava Palaščáka, který se záznamem na skryté kameře snažil Růžičku z korupčního jednání usvědčit před mistrovstvím světa. Palaščák přes Moučka Růžičkovi zaplatil dvakrát 250 tisíc korun, i jeho syn ale později s hokejem skončil. Případem se už zabývá policie.

Svědectví podal také pan Jan, který se však bál říct celé své jméno, protože věří, že se jeho syn k hokeji ještě někdy vrátí. I jeho Mouček údajně oslovil. "Stalo se to v době, kdy syn přestupoval do seniorské kategorie. Bylo mi nabídnuto Moučkem, že zařídí jeho přestup nebo angažmá v Šumperku. Za 100 tisíc korun na sezonu. K tomu nedošlo, protože jsem to odmítl," řekl pan Jan.

"Mouček mi mechanismus, jak to udělá, nevysvětloval. Ale předpokládal jsem, že se zná s někým z klubu, který to zařídí. V dnešní době už vím o rodičích, kteří mají stejnou zkušenost taky," řekl Jan.

Další dva rodiče, konkrétně ženy, které vystoupily pod jmény Jana a Jarmila, měli platit přímo Růžičkovi. Opět jen za to, že jejich syn dostane šanci zahrát si v prvoligovém týmu a případně i nakouknout do extraligy. "Růžička mi do telefonu řekl o peníze. Bylo to 100 000," vypráví paní Jarmila. "Za to by zařídil, že by si to syn mohl v Brně zkusit."

Nejednalo se přitom ani o půjčku, ani o sponzorský dar, jak vysvětloval Růžička kauzu Palaščák. "Bylo to pro něj do kapsy," potvrzuje paní Jarmila, jež nakonec částku nezaplatila. Velmi podobný je i příběh paní Jany, která dokonce měla Růžičkovi poslat 300 000 korun. Za to by dostal syn smlouvu a šanci si zahrát první ligu. Také Jana nezaplatila a její syn nakonec raději odešel hrát hokej do zámoří.

Mouček se podle svědectví lidí ve Slavii kolem Vladimíra Růžičky pohyboval dlouhodobě, vystupoval jako jeho blízký kamarád, který hokejem žil a v Edenu pravidelně sledoval tréninky. Ve Slavii chvíli pomáhal trénovat brankáře, mandát k tomu, aby za klub vystupoval oficiálně, ale od vedení klubu údajně nikdy nedostal.

"Pana Moučka registruji jako známého a kamaráda Ládi Růžičky. Když jsem se stal akcionářem Slavie, tak se v Edenu pohyboval poměrně často. Vnímal jsem ho jako jeho kamaráda," prohlásil současný majitel Slavie Vladimír Pitter a vyloučil, že by Mouček pro Slavii měl jakkoliv pracovat.

Sám Mouček své aktivity pro Český rozhlas odmítl komentovat na doporučení svých právníků, mimo záznam všechna obvinění odmítl. Vladimír Růžička s redaktorem Radiožurnálu odmítl komunikovat úplně.