Ať se pohnete, kam chcete, všude slyšíte nepřetržité a hlasité hučení výkonného naftového agregátu. Ale i díky němu by stanové městečko, které během tohoto týdne vyrostlo ve vojenském prostoru Libavá, mohlo nabídnout přístřeší až 450 lidem.
V žádném případě by ale nešlo o žádný luxus, spíš o nouzové ubytování pro uprchlíky, nebo pro lidi postižené přírodní katastrofou.
Armáda dva takové tábory nabídla pro případ, že by nestačila kamenná zařízení. "Řádově by tu mohli být dva až tři dny. S tím, že se následně přesunou do vhodnějšího zařízení," přibližuje velitel 153. ženijního praporu Petr Klepáček, jak dlouho by uprchlíci v táboře mohli zůstat.
Trenýrková teplota v osvědčených stanech
Samotné stany na první pohled působí dost omšelým dojmem, vojáci ale ujišťují, že svůj účel by splnily. Dokonce i v podmínkách, kdy by teploty klesly hluboko pod bod mrazu. V každém přístřešku jsou totiž malá kamínka. "Musí se do nich hodně přikládat. Buďto je uvnitř takzvaná trenýrková teplota nebo zima," přikyvuje s lehkým úsměvem Klepáček. Ví, o čem mluví, vojáci v obdobných stanech běžně spí na cvičeních.
V táboře nespočítáme více než čtyřicet přístřešků, k ubytování jich ale slouží jen asi dvě třetiny. Zbytek by sloužil pro ubytování vojáků a jako technologické zázemí. Hned u závory se nachází stanoviště cizinecké policie, vedle něho stojí konstrukce označená několika bílými plachtami s červeným křížem. "V zásadě jde o pracoviště praktického lékaře," vysvětluje uvnitř jeden z armádních lékařů.
Přechodní obyvatelé městečka by po příchodu pokračovali do stanu, v němž by nafasovali nejnutnější věci - oblečení, boty, hygienické potřeby, ešusy, spacák. Všechno z rezerv, které si pluk neustále drží.
"Máte tu i velikosti například pro malé děti?" ptá se ministr obrany Martin Stropnický, který si v pátek odpoledne přijel tábor prohlédnout. "Máme tu všechny standardní velikosti. Pokud by se objevil nějaký extrém, ať už z jedné nebo druhé strany, museli bychom hned zareagovat," dostává se mu okamžitě odpovědi.
Ve sprchách teče teplá. Umýt se ale musíte do tří minut
Nejdůležitější součástí je ale kuchyně. Právě od její kapacity se totiž odvíjí, kolik lidí by tábor mohl pojmout. Platí úměra - jedna polní kuchyně a dva kuchaři na sto padesát lidí.
Kdo někdy vařil, tak si dokáže představit, že se kuchaři musí hodně otáčet, jejich režim je proto naprosto odlišný od zbytku vojáků, kteří například tábor hlídají. "Aby mohli podávat snídaně v sedm hodin, tak musí vstávat už tak okolo půl páté ráno, končí až po výdeji večeří," popisuje podplukovník Klepáček každodenní šichtu osazenstva kuchyně.
Z jídelny se v rámci prohlídky tábora přesunujeme k nafukovacímu stanu v rohu provizorního areálu, jehož jedna půlka je nevojensky jasně oranžová. Sprchy. Díky opodál stojící cisterně v nich dokonce teče teplá voda. V rámci zdejších podmínek je to velké zpříjemnění, byť zhýčkanějším by asi ani to nestačilo. "Vychází to tak, že se každý může sprchovat zhruba dvě až tři minuty," konstatuje vojensky úsporným jazykem velitel ženijní brigády Róbert Bielený.
Mimořádná prověrka, kterou nařídil náčelník Generálního štábu Josef Bečvář, začala v pondělí. Ve chvíli, kdy obdrželi rozkaz, začali ženisté vybírat a vytyčovat vhodné místo. Ve středu ráno mohla začít samotná stavba, na niž měli vojáci 48 hodin. Hotovo měli s několikahodinovým předstihem, splnění rozkazu nicméně hlásili v pátek ráno.
Stanové městečko ale v Libavé dlouho nevydrží. "Několik minut po našem odjezdu začne bourání, zítra do dvanácti hodin bude tábor v posádce v Olomouci," naznačil Bečvář, co čeká několik desítek příslušníků armády v nejbližších hodinách. Sám si průběh mimořádného cvičení pochvaloval. "Doufám, že to přispěje k uklidnění lidí," prohlásil na závěr inspekce.
