Stát, respektive ministerstvo financí, neumí dostatečně vymáhat své pohledávky. Z každé stokoruny, kterou mu dluží firmy v insolvenci, dostane zpátky ani ne tři koruny.

"Přestože jeho finanční správa má armádu šestnácti tisíc úředníků, kteří se o výběr daní i vymáhání dluhů starají, tak si stát při vymáhání dluhů vede mnohem hůř než obyčejný živnostník. A to navzdory pravomocím, které má," uvedla jednatelka společnosti Insolcentrum Jarmila Veselá.

Insolcentrum totiž prošlo 1147 insolvenčních řízení, která byla ukončena v roce 2013. A zjistilo, že paradoxně nejméně úspěšným věřitelem je v nich stát, ačkoli jeho úředníci mají velké pravomoci – například vidí do daňových přiznání a účetnictví firem. A mohou si i dopředu všimnout signálů, které značí, že se děje něco neobvyklého. Například zaznamenat, že se dlužník zbavuje majetku. Jenže jejich efektivita je ani ne poloviční proti běžným věřitelům.

Z 25 miliard korun, které uvedené firmy v insolvenci dlužily, jich totiž věřitelé získali 1,5 miliardy – tedy šest procent. Nejúspěšnější byly banky, které získaly zpět 7,7 procenta půjčených peněz – i díky tomu, že si sjednaly zástavní právo. Běžní věřitelé pak získali 6,6 procenta. Zcela na chvostu úspěšnosti je stát s pouhými 2,9 procenta vymožených peněz.

Státní instituce mají přitom proti běžným věřitelům ještě jednu výhodu: Nemůže se jim stát, že by se informace o vyhlášení insolvence nedozvěděli. "Ze zákona, když někdo podá návrh na insolvenci, musí o tom soud informovat státní orgány. Kdežto drobní věřitelé se o tom nemusí dozvědět," poukázala Veselá.

Stát nepodává návrhy

Jedním z důvodů je to, že stát sám prakticky nepodává návrhy na insolvence. Pouze se přihlásí tam, kde už návrh na insolvenci jako první podá někdo jiný. Odůvodňuje to tím, že při podání návrhu na insolvenci je nutné složit zálohu na náklady řízení – tedy vlastně soudní poplatek – padesát tisíc korun. A ty finanční úřad nechce obětovat.

"Mohly by to být neúčelně vynaložené peníze. Co když z konkurzu nic nezískáme?" hájí postup svého úřadu ředitel Finanční správy Martin Janeček.

"Nejsme osvobozeni od placení záloh a uspokojení z insolvenčních řízení jsou tak nízká, že nás neopravňují k čerpání státních prostředků na taková řízení," potvrdila ředitelka odboru vymáhání Finančního ředitelství Barbora Bubeníčková.

Podle ní je ale postavení státu a ostatních věřitelů, nejen bank, velmi rozdílné, a čísla z analýzy tak nejsou zcela srovnatelná. "Ostatní věřitelé si svého partnera vybírají, uzavírají s ním kontrakt, případně si zajišťují své pohledávky, a to nejen banky. My jako stát nic z toho dělat nemůžeme, své budoucí dlužníky si nevybíráme," dodala.

Bubeníčková navíc poukazuje na to, že finanční úřady využívají i další instrumenty – jako například daňovou exekuci. Třeba v případě, že mají podezření, že mizí majetek. U ní je ta výhoda, že se o její výtěžek nemusí dělit s jinými věřiteli v insolvenčním řízení. "Jenže dlužník pak na sebe sám často podá návrh na insolvenci, aby té daňové exekuci zabránil," připouští.

Přes čtyři sta tisíc dat

Insolcentrum se analýzou insolvencí zabývá již několik let a za tu dobu shromáždilo více než 420 tisíc dat z bankrotů firem. Z nich například vyplynulo, že problémů je víc než jen malá aktivita a úspěšnost státu. Samotné insolvenční řízení je v Česku nákladnější, než je v jiných státech obvyklé. Například předloni tuzemští insolvenční správci zpeněžili majetek za zhruba 2,9 miliardy korun, ale polovinu z této sumy si naúčtovali na nákladech a na svou odměnu.

"Přitom ve státech na západ od nás jsou náklady insolvenčního řízení do třiceti procent," podotkla Veselá.

Její analýza také obsahuje data o efektivitě jednotlivých insolvenčních správců a soudů za roky 2011 až 2013 a o tom, za jaké ceny se prodával majetek a pohledávky. Tyto údaje ale zatím nechce zveřejňovat. "Ta data nemusí být zcela relevantní. Je to ještě příliš krátké časové období a stačí jeden úspěšný případ a strašně tu statistiku ovlivní," vysvětlila.

Aktivita státu při vymáhání pohledávek v insolvenčních řízeních se ale podle Veselé v brzké době snad zvýší. Ministr financí Andrej Babiš se totiž na základě zmíněné analýzy sešel s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Řešili spolu možnost vzniku think-tanku, kde by se vedla diskuse nad možnou změnou systému. "Domluvili jsme se, že budeme společně analyzovat insolvenční procesy a pokusíme se najít řešení, jak má finanční úřad aktivněji vystupovat," uvedla Veselá.

Související