Nevýhodná půjčka může nepříjemně dopadnout i na nezletilé děti dlužníků. Extrémním příkladem je nejmladší dlužnice, která v Česku prošla osobním bankrotem. Její smutný příběh ale nyní došel k dobrému konci.

Definitivní tečku za ním udělal Krajský soud v Praze. Po dvou letech ukončil proces takzvaného oddlužení a zbavil tak dnes šestnáctiletou dívku statisícových dluhů po otci.

V říjnu roku 2013 bylo Petře Vlkové (její pravé jméno jsme pozměnili) čtrnáct let. Tehdy na ni vymahačská firma BP Integralis Limited se sídlem na Kypru podala insolvenční návrh.

Po čtrnáctileté slečně požadovala 191 tisíc korun jako část nesplaceného dluhu, který Petra zdědila po otci. Ten zemřel v roce 2009. V dědickém řízení Petru zastupoval její tehdejší opatrovník – odbor sociálních věcí na městském úřadě v Kutné Hoře. Kdyby jeho úředníci předlužené dědictví odmítli, jak v jedné ze svých zpráv upozorňuje insolvenční správce, nemusela by pak Petra řešit stotisícové dluhy. Městský úřad v Kutné Hoře svou roli v případu komentovat nechce, odvolává se na povinnost mlčenlivosti.

Po otci Petra zdědila i další dluhy, věřitelé jich v insolvenčním řízení přihlásili takřka za 700 tisíc korun. Nejvíc - přes 240 tisíc korun - eviduje společenství vlastníků bytů v domě, kde měla rodina byt. Dalších zhruba 150 tisíc požadovala Citibank a 130 tisíc korun stavební firma.

Jediným majetkem, který Petra po otci zdědila, byl čtvrtinový podíl na bytě, který se prodal za 920 tisíc korun. Proti 700tisícovému dluhu tak připadl na Petru majetek za 230 tisíc korun. Po odečtení výdajů spojených s prodejem bytu a na odměnu insolvenčního správce se k věřitelům dostalo 152 tisíc korun.

Za dívku se postavil insolvenční správce i soud

I když každý z věřitelů dostal necelých 22 procent z dluhů, potvrdil nyní Krajský soud v Praze závěr, k němuž došel insolvenční správce Martin Šíp, který měl případ Petry na starosti. Ve věku kolem 15 let nemohla udělat více pro zaplacení vyšší sumy, než jaká vzešla z prodeje čtvrtinového podílu na bytu. I když tedy zákon požaduje pro úspěšné oddlužení úhradu alespoň 30 procent dluhů, myslí zároveň na takovéto výjimečné případy. S rozhodnutím Krajského soudu se Petra zbavila všech zbývajících dluhů, které zdědila po otci.

K tomu přispěl i aktivní přístup insolvenčního správce Martina Šípa. Ten popřel zástavní smlouvu, která se vázala k úvěru od společnosti 1. faktorská, jehož splacení firma BP Integralis Limited vymáhala. Podle Šípa byla zástavní smlouva uzavřena nezákonnou formou. BP Integralis Limited s tím nesouhlasila a na postup insolvenčního správce podala v prosinci 2014 žalobu u Krajského soudu v Praze, ten ji v květnu roku 2015 zamítl a potvrdil správnost rozhodnutí insolvenčního správce.

Tím se otevřela cesta, aby se na rozdělení částky získané z prodeje zděděného podílu na bytu mohli podílet i další věřitelé. Kdyby totiž celých více jak 150 tisíc korun připadlo jen na úhradu původně zajištěného dluhu BP Integralis, nemuselo by oddlužení skončit úspěšně, ale mohlo by se změnit v konkurz. A v něm by zbylé dluhy nezanikly, tak jako po nynějším rozhodnutí Krajského soudu v Praze.

Případ tak kromě jiného ukazuje, že se vyplatí rozporovat podmínky úvěrových společností z takzvané šedé zóny, které se často zaměřují na problémové dlužníky, kterým už nepůjčí banky a značkové úvěrové společnosti a kteří mohou úvěr zajistit například právě bytem. Tyto úvěrové firmy pak spoléhají na to, že na úvěru vydělají právě v momentě, kdy dlužník nebude schopný splácet a ony si přijdou na své přes zastavenou nemovitost.

Související