Vláda v pátek schválila dlouho očekávaný památkový zákon. Nová legislativa byla jedním z hlavních slibů vlády v oblasti kultury. Podle ministerstva umožňuje efektivní péči o památkový fond a dává úřadům nástroje, jak zakročit, když vlastník o památku nepečuje.

Ministerstvo kultury pracovalo na nové normě od roku 2012, pokud projde parlamentem, nahradí mnohokrát novelizovaný zákon z roku 1987.

S účinností zákona, který má mnoho kritiků z řad památkářů i různých oborových sdružení, se počítá od 1. ledna 2018. Podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) se resort pokusil sporné body urovnat.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

"V četných jednáních jsme nalezli skutečně maximální míru konsensu se všemi více či méně zainteresovanými stranami expertů," uvedl Herman.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD) a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče (SPPPP) však o návrhu říkají, že snižuje rozsah památkové ochrany, nedefinuje ochranu hmotného kulturního dědictví jako veřejný zájem a nepřináší požadované systémové změny.

Podle Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví návrh zákona nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví - historická města. Ministerstvo výtky odmítá většinou s odkazem, že kritici zákon nepochopili.

Viceprezidentka ASORKD Marie Švábová upozorňuje například na paragraf zákona, podle něhož lze vyjmout parcely a pozemky uvnitř památkové zóny, na kterých nebude nutno žádat projednání památkovou péčí. "V takto vyňatém území, tedy například v centru Prahy, si bude moct postavit kdokoliv, co chce. Nestačí chránit samotnou památku. Musíme chránit i její prostorové vztahy. Zákon připouští, aby do takto vzácných a chráněných prostor vstupovala agresivní architektura," uvádí Švábová.

Ředitel Památkové inspekce ministerstva kultury Martin Zídek v pátek v Českém rozhlase řekl, že úprava předpokládá vydání opatření obecné povahy, které je přezkoumatelné soudem. Vyloučení povinnosti žádat o závazné stanovisko památkové péče se prý předpokládá pouze v těch případech, kdy jde o "situace bagatelní" a práce, které by se na pozemku dělaly, nemohou porušit památkové hodnoty místa. Pokud by měla být území čistě jen zbavena nutnosti žádat projednání památkovou péči, bylo by to podle Zídka v rozporu se zákonem. ASORKD ale kritizuje fakt, že se vůbec tato možnost v zákoně objevila.

Účastník má sice právo iniciovat kontrolu Památkové inspekce MK, to lze ale až po vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení. Stížnost nemá odkladný účinek pro další práci na přípravě stavby. Pokud se prokáže pochybení ze strany památkové péče, investor se odvolává k náhradě škody na své náklady - to je třeba případ Kozákova domu na Václavském náměstí.

Sdružení památkářů připravovanou normu kritizují dlouhodobě. Podle některých jejich zástupců je připravovaný zákon horší než ten z roku 1987.

"Socialistickou dikci zákona dávno odstranily novely, technicky je kvalitní a je možné podle něj památky chránit.

Pokud systém státní památkové péče není schopen podle něj fungovat, znamená to, že se příslušní lidé dodneška nenaučili ho používat," uvedl již dříve Martin Šerák z Památkářské obce českokrumlovské.

Podle ministerstva naopak nový zákon přesněji vymezuje a zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu. Důležitá změna podle ministerstva je "možnost kompenzovat náklady vzniklé v souvislosti s omezením vlastnických práv vlastníkům nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nachází se v památkových rezervacích a památkových zónách".

V praxi jde o to, že i vlastníci takových objektů budou moct žádat stát o dotaci na péči o ně, což dnes nelze. Zákon prý také umožní úřadům lépe reagovat v případě, že vlastník památky se o ni nestará.

Související