Prestižní titul Osobnost HR letos získala Věra Vrchotová, ředitelka pro rozvoj lidských zdrojů společnosti Motor Jikov Group. Podílela se na vzniku vzdělávacích programů, jež inspirovaly i další firmy v kraji. Devět let v Motoru Jikov funguje systém podpory technického vzdělávání zaměřený na všechny stupně škol. Firma si tak připravuje nové zaměstnance. Do programu investuje Motor Jikov každoročně několik milionů korun.

HN: Jak vznikl tak rozsáhlý projekt?

Jako naprosto nutná podmínka pro to, aby náš byznys pokračoval. Nedostatek kvalifikovaných lidí na místa mechaniků, zámečníků, mechatroniků, ale i konstruktérů a inženýrů, bez nichž se firma dál nemůže rozvíjet, nás přivedl na myšlenku, že si je musíme najít a připravovat sami, protože stát to zkrátka nedokáže. Navázali jsme na dobu, kdy podnik měl své učiliště. Začali jsme spoluprací se středními a vysokými školami. Brzy jsme pochopili, že je třeba jít do základních a mateřských škol.


HN: Nejvíce se věnujete učňům.

Spolupracujeme se šesti odbornými školami v kraji, které nabízejí nematuritní i maturitní učební obory. Žáci partnerských škol u nás absolvují odbornou praxi. Máme se školami smlouvu, co se musí konkrétně během praxe naučit ke zkoušce v jednotlivých ročnících a co k závěrečné zkoušce. Vždy k nám chodí celá třída.

Věra Vrchotová

Absolvovala Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze a postgraduální studium pedagogiky a psychologie. Do roku 1996 působila na Jihočeské univerzitě. V roce 1996 nastoupila do strojírenské a slévárenské společnosti Motor Jikov Group, kde je od roku 1998 ředitelkou pro rozvoj lidských zdrojů. Podařilo se jí nastavit jednotný a centralizovaný přístup ke vzdělávání a rozvoji zaměstnanců v celé firmě. Letos získala ocenění Osobnost HR.


HN: Jak odborná praxe probíhá?

Vybudovali jsme dvě výcviková střediska, kde praxe probíhají. Jsou to pracovní plochy s moderními stroji a vybavením, které jsou součástí pracovišť našich provozů, aby učni nebyli nijak izolováni od ostatních zaměstnanců. Jedno výcvikové pracoviště je v Českých Budějovicích, druhé v Soběslavi, v každém z nich máme denně kolem 18 studentů. Pravidelně část studentů vykonává odbornou praxi ve výcvikovém středisku, další studenti jsou vždy přidělováni na konkrétní pracoviště k našim lidem, kteří se jim věnují. Učni absolvují během praxe kolečko po pracovištích podniku a učí se všem činnostem, které pro absolvování praktické zkoušky potřebují. Studenti do firmy zapadli, mají docházkovou kartu, chodí s námi na oběd, přicházejí s nápady a inovacemi.

HN: Mají nárok na odměnu?

Samozřejmě jsou za svou práci finančně odměňováni, dostávají mzdu. Ty nejlepší z nich, tak desetinu žáků každý rok, si vybíráme jako stipendisty. S nimi počítáme jako s pozdějšími kmenovými zaměstnanci.


HN: Každoročně u vás projde praxí na 140 studentů. Podle čeho si vybíráte ty, kterým dáte stipendium?

Jejich výběr je založen na hodnocení mistrů odborné výchovy, odborného garanta, ale i každého našeho pracovníka, který je má na starosti během praxe. Hodnotí studenta podle několika kritérií, ale hlavně se musí nakonec zamyslet, zda by s dotyčným chtěl pracovat, mít ho za kolegu. Podle toho ho pak doporučí, nebo nedoporučí na stipendium. Po zvážení všech hodnocení vybereme adepty na stipendia.


HN: Kolik vyučených k vám nakonec nastoupí?

Za uplynulé čtyři školní roky 33 stipendistů už studium ukončilo, z toho pouze šest z osobních důvodů nenastoupilo. Takže 27 nových pracovníků, které jsme si připravili v odborné praxi během posledních čtyř let, u nás už pracuje. Všichni získali široký základ vědomostí a praktických dovedností a mohou si v budoucnu u nás vybrat pracovní kariéru, která je bude bavit, někteří se třeba stanou i manažery. Máme tu například velmi šikovné kluky, kteří nastoupili jako mechanici seřizovači, ale zajímali se o programování a kreslení, takže po dvou letech u nás jsou už na pozicích technologů a konstruktérů.