Podle Světové zprávy o investicích 2015 (World Investment Report) byla v roce 2014 celosvětová hodnota přímých zahraničních investic 1,23 bilionu dolarů. Pro porovnání, v roce 1990 to bylo 205 miliard dolarů. Zpráva zároveň upozorňuje na to, že stále častěji míří do rozvíjejících se zemí a snižuje se podíl zemí rozvinutých. V těch dominuje příliv peněz do rozšiřování stávajících aktivit. Nové investiční projekty se týkají zemí rozvojových, mezi kterými dominuje Čína. Do České republiky pak směřovalo 5,9 miliardy dolarů, což znamená meziroční nárůst o 62 procent, avšak v porovnání s rokem 2012 jde o pokles zhruba o dvě miliardy dolarů. I tak jde o větší číslo, než zaznamenalo Rakousko, Maďarsko i Slovensko. Pouze výrazně lidnatější Polsko dosáhlo objemu ve výši 13,9 miliardy dolarů. Jak moc se máte z těchto čísel radovat?

Zatímco ve druhé polovině minulého století byla role zahraničních investic v ekonomice glorifikována, dnes jsme k nim podstatně rezervovanější. Ekonomové upozorňují, že ačkoliv jsou obecně považovány za velmi přínosné pro rozvoj ekonomik, výsledky nejsou tak jednoznačné. Kritizují zejména fakt, že vazby zahraničních firem a hostitelské země jsou velmi omezené, vedení společnosti je vzdálené, rozhodovací autonomie slabá, regionální firmy jsou v podřízené roli, výroba je často málo sofistikovaná, odbytové cesty podléhají korporátní strategii. Obdobné postoje najdeme i v Česku. Často se hovoří o negativních důsledcích návratu investičních prostředků do mateřské společnosti a s tím souvisejících negativních stimulů pro ekonomiku. Další rizika přináší "daňová optimalizace" pomocí transferových cen.

I přes kritické výhrady představují zahraniční investice pozitivní stimul pro českou ekonomiku. Pro hostitelskou zemi přináší výhody zejména prostřednictvím zapojení do mezinárodního trhu. A týká se to i malého a středního podnikání, které fakticky nemá příliš mnoho jiných šancí, jak globálně uplatnit svou produkci. Nezastupitelnou úlohu mají zahraniční investoři na českém trhu práce. Z šetření, které provedla Vysoká škola ekonomická v Praze za podpory ministerstva průmyslu a obchodu, vyplývá, že zaměstnanci firem se zahraniční účastí mají asi o 10 procent vyšší mzdu v porovnání s firmami s ryze českým kapitálem.

V této souvislosti je třeba také zmínit roli často kritizovaných montoven či provozů, které jen balí hotové výrobky. Ty představují zásadní pozitivní stimul pro ekonomicky zaostávající (často periferní) regiony, které nemohou nabídnout žádný z nadstandardních lokalizačních faktorů. Například blízkost letiště ani přítomnost technické univerzity.

Dalším pozitivním efektem pro hostitelskou ekonomiku je u zahraničních investic technologický transfer přispívající k vyšší produktivitě a konkurenceschopnosti ekonomiky. Případná spolupráce s výzkumnými institucemi zároveň zajišťuje zakořenění firmy.

Ačkoliv k nám zahraniční investoři, respektive manažeři a vlastníci, nepřichází s cílem pomáhat, ale dosáhnout svých ekonomických cílů, važme si jich a jejich ekonomických výkonů. Stejně jako si vážíme výkonů sportovních nebo uměleckých. Udělat dobrou investici, která prospívá jak investorovi, tak hostitelské zemi, není jednoduché.