Pondělní zpráva, že procento nejbohatších lidí toho vlastní více než zbylých 99 procent populace, zaujala ekonomy z celého světa. Podle dalších expertů je ale tato analýza, se kterou přišla mezinárodní charitativní organizace Oxfam, nesmysl.

Jinak by platilo, že ve skupině nejchudších obyvatel světa je každý pátý buď z Evropy, nebo ze Spojených států amerických, upozorňuje německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Podle Oxfamu je totiž v "nejchudší desetině světa" zastoupeno 7,5 procenta Američanů a zhruba 14 procent Evropanů.

Jak se liší bohatství populace, počítali autoři z Oxfamu tak, že od celkového majetku, který tvoří peníze, akcie, dluhopisy a nemovitosti, odečetli pasiva čili dluhy. Získali takzvané čisté jmění, podle něhož srovnali, kolik toho kdo má.

Ve skupině nejchudších se tak nenacházejí jen lidé, kteří mají problém se zajištěním základních životních potřeb, ale i obyvatelé nejbohatších zemí světa. Důvodem jsou dluhy, které si Evropané a Američané vzali na spotřebu, nákup domu nebo třeba na financování studia - takže je jejich čisté jmění často záporné. "Většina dluhů se nachází právě v bohatých zemích,“ potvrzuje Anthony Shorrock z banky Credit Suisse - autor Zprávy o světovém bohatství, ze které Oxfam čerpal data.

Je bohatší čínský rolník, nebo zadlužený student?

S touto metodou lze dojít i k dalším absurdním závěrům. Americký student, který si půjčil desítky tisíc dolarů a směřuje ke kariéře dobře vydělávajícího vysokoškoláka, by podle statistiky Oxfamu byl chudší než čínský zemědělec, který sice nemá dluh, ale dře na rýžovém poli.

"Moje neteř, která právě dostala svých prvních padesát centů kapesného, má tedy větší majetek než 2 miliardy světové populace," shrnuje redaktor webu Fusion Felix Salmon. A do chudší poloviny světa se dostal dokonce i americký exprezident Bill Clinton se svou ženou Hillary.

Ekonom z londýnského Institutu pro ekonomické záležitosti Ryan Bourne si nebere servírky a podle Frankfurter Allgemeine Zeitung nadává na Oxfam, že "jeho pitomá zpráva měla úspěch a na několik dní dokázala ovládnout novinové titulky".

Podle ekonoma skupiny Deloitte Davida Marka jsou podobné výpočty s metodickými problémy spojené často. "Je potřeba si uvědomit, co vlastně chceme zjistit. Informace o tom, že 62 lidí vlastní půlku světa, je jistě lákavá pro titulní strany novin, ale o distribuci bohatství v globální ekonomice přináší jen dílčí informace," uvádí. "Studii Oxfam chápu spíše jako politický pamflet než rigorózní ekonomickou analýzu," souhlasí ekonom skupiny Roklen Lukáš Kovanda, podle kterého zjištěná čísla nic neříkají.

Analytik Oxfamu Nick Galasso připustil, že použitá metoda nebyla dokonalá. To, že bohatí drží velkou část světového majetku, ale podle něj platí i tak.

Shovívavější je i hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš, podle kterého byl postup Oxfamu v pořádku. "Je jasné, že zadlužený Američan s hypotékou a řadou spotřebitelských úvěrů má vyšší životní standard než čínský rolník bez dluhů. To ale nic nemění na skutečnosti, že jeho čistý majetek může být nižší," říká. Čistý majetek ovšem musí být správně oceněn. Určit cenu je problém třeba právě u vzdělání, kvůli kterému se studenti zadlužují.

Bohatí by neměli hromadit zdroje

Z analýzy Oxfamu také vyplývá, že 62 nejbohatších lidí planety podle žebříčků časopisu Forbes toho vlastní stejně jako chudší polovina populace čítající zhruba 3,5 miliardy osob.

Nová čísla záhy vyvolala diskusi o rostoucí nerovnosti a nespravedlivém systému. Přímo Oxfam volá po vyšším přerozdělování a vyšším zdanění dospělých.

"Rozdíl mezi menšinou nejbohatších a zbytkem obyvatel se v posledních 12 měsících neobyčejně prohloubil," uvedla v pondělí organizace. "Nemůžeme dále nechat stamiliony osob trpět hladem, zatímco zdroje, které by jim mohly pomoci, hromadí několik nejbohatších lidí," vzkázala podle agentury AFP představitelka Oxfam pro otázky daňové spravedlnosti a nerovností Manon Aubryová.